Původem izraelský autor Lavie Tidhar je povahou světoběžník. Žil mimo jiné v Jižní Africe, Laosu či na tichomořském Vanuatu, v současné době zakotvil v mnohonárodnostním Londýně. Jeho romány připomínají tavicí kotlík, v němž se střetávají odlišné kultury a vyznání, do popředí vystupují témata jako imigrační otázka či historické svědomí. Ty jsou pro Tidhara jakožto příslušníka kultury, která čelila v průběhu staletí nekonečným ústrkům, vykořisťování a ve čtyřicátých letech dvacátého století i hrozbě celkové anihilace, bezpochyby zásadní. Jeho knihy zároveň prostupují prvky fantasy či magického realismu (za svůj první samostatný román Usáma získal autor v roce 2012 prestižní literární cenu World Fantasy Award pro nejlepší počin vydaný v uplynulém roce v anglickém jazyce v žánru fantasy).

Imigrační román je v současné době aktuální žánr. Paranoia z uprchlické krize, přiživovaná médii, je viditelná ve všech kulturně-společenských sférách, literární pole nevyjímaje. Ve středu zájmu se ocitá čím dál tím více autorů-přistěhovalců píšících v jazyce své nové domoviny. Naproti tomu téma druhé světové války a holocaustu se v literatuře objevuje už od konce první poloviny minulého století, bylo nesčetněkrát zpracováno z rozličných úhlů, a to jak autory s bezprostřední zkušeností, tak pozdějšími generacemi. Oba žánry mají přitom překvapivě mnoho společného: jsou jim vlastní náměty jako propaganda, nenávist, strach a nedůvěra vůči určité skupině lidí, snaha politiků využít třaskavé společenské situace ve svůj prospěch a konečně i solidarita některých jedinců odhodlaných znevýhodněné skupině pomoct. Druhá světová válka zároveň rozpoutala imigrační vlnu a hysterii ne nepodobné té, jež zmítá Evropou nyní. Muž leží a sní v sobě úspěšně kloubí oba výše zmíněné žánry, přičemž Tidhar své dílo obohacuje o prvky takzvaného románu noir, jenž vznikl ve Spojených státech v dobách velké hospodářské krize. Výsledný počin čtenáři přináší čisté potěšení z krvavé brakové literatury, ale i hlubší zamyšlení nad dějinami a následky lidského jednání.

Kniha je stejně jako veleúspěšný Usáma alternativní historický román a zároveň tradiční bogartovská detektivka s hrdinou vskutku netypickým. Padesátiletý Wolf, chytrý, ale zakomplexovaný mužíček žijící v Londýně, má za sebou velkou minulost a před sebou nepříliš růžovou budoucnost. Stál v čele nového Německa, kde se však nacionálním socialistům nepovedl pokus o převrat a k moci se dostali komunisté. Vůdce, spolu se svými přívrženci, nacistickými pohlaváry, ale i Židy, které současní komunističtí mocnáři nepronásledují o nic méně než nacisté, byl nucen uprchnout z Berlína do ponuré britské metropole, kde v záplavě ostatních uprchlíků živoří v makabrózní, deštivé čtvrti plné děvek a zločinu, živí se jako soukromé očko a chystá se k vydání dalšího dílu svého opus magnum s příznačným názvem Mein Kampf. Kvůli finanční tísni je nucen přijmout zakázku od krásné bohaté Židovky Isabelly Rubinsteinové, což je jen další z nekonečné řady ponížení. V zahořklém, morálně zásadovém Wolfovi, jenž nenávidí všechno a všechny, nevyhnutelně rozpoznáme někdejšího nacistického diktátora Adolfa Hitlera. Tidharova soukromá úvaha o tom, co by se stalo, kdyby se dějiny ubíraly trochu jiným směrem, je zábavná, stejně jako mrazivá – je totiž zřejmé, že nic zásadního by se v podstatě nezměnilo.

V knize se střídá několik vypravěčských modů – Wolfovy osobité deníkové zápisky, klasická er-forma, v níž zaznívá autorův hlas, zprostředkovaný pohled bezejmenného pozorovatele, jenž Hitlera z neznámého důvodu sleduje, a konečně osud jakéhosi Šomera, bývalého autora brakových románů v jidiš (postava je inspirována skutečným spisovatelem, který používal pseudonym Šomer a stal se terčem zdrcující kritiky z pera samotného Šoloma Alejchema), jenž strádá v koncentračním táboře v Osvětimi. Právě Šomer, který k nám promlouvá „z jiného času a místa“, jinými slovy z naší strany reality, je oním snícím mužem z titulu knihy a jeho příběh se přímo protíná s tím Wolfovým. Kniha zároveň v mnohém připomíná konspirační romány, typické pro druhou polovinu dvacátého století: Wolf se proti své vůlí pouští do pátrání po nezvěstné sestře Isabely Rubinsteinové Juditě, jedna stopa překrývá druhou, objevuje se stále více vodítek, vrší se indicie, které nikam nevedou – a nakonec na ničem z toho vlastně nezáleží. Autorovi jde především o všudypřítomný pocit paranoie, houstnoucí atmosféru drsného béčkového krváku, kde se pro pádnou ránu ani peprný výraz nejde daleko, a konečně o Wolfův osud, který paradoxně, i když ne nečekaně, leží v samém srdci židovské komunity.

Lavie Tidhar, jenž do literárního světa pronikl prostřednictvím žánru science fiction a fantasy, moc dobře ví, jak expresivní dokáže být brakový román, a nebojí se svou knihu odít v jeho barvy. Muž leží a sní, neobyčejný příběh o pomstě a pokání, sdílí mnoho rysů se zástupci filmového expresionismu: je mu vlastní snaha vyjádřit vnitřní pocity postav a subjektivní vnímání pomocí vnějších, fyzických prostředků – skrze vysoce stylizované prostředí a projev jednotlivých protagonistů i jímavý umělecký styl, jenž je plný jednoduchých, avšak ostrých kontrastů. Tyto prvky, spolu s absurditou, černým humorem, peprnými historickými fakty a schopností vkusně zlehčit závažné téma, a přesto mu neubrat na síle, dělají z Tidharova románu zábavné počtení a jsou jasným důkazem toho, jakou moc může mít nespoutaná spisovatelská představivost a především kuráž uchopit stokrát ohraný námět z poněkud jiného úhlu.