Lepper vystudovala filozofii, literaturu a dějiny ve Wuppertalu, Kolíně nad Rýnem a Bonnu a následně promovala na univerzitách v Bamberku a Essenu. Kromě toho absolvovala magisterský program tvůrčího psaní na Vysoké škole umění ve švýcarském Bernu. Hned autorčina divadelní prvotina Sonst alles ist drinnen (Jinak je uvnitř všechno, 2009), uvedená na prestižní mnichovské scéně Münchner Kammerspiele, na sebe strhla značnou pozornost a vynesla jí první ocenění. O vyznamenání nejvyšší, tedy Mülheimskou cenu za drama, usilovala už roku 2012 hra Käthe Hermann, jejíž český překlad je k dispozici v rukopisné podobě, nominaci však proměnil až loni uvedený příběh „dívky v nouzi“ Baby.

Baby, která se v patriarchální společnosti cítí svázaná konvencemi a očekáváními okolí, se rozhodne skoncovat s věčným podřizováním se. O svém osudu hodlá do budoucna rozhodovat sama. Jenže to znamená zbavit se partnera i milence, respektive zbavit se jakéhokoliv partnera z masa a kostí, pod jehož tlakem by se neustále cítila nesvobodná. Aby však Baby nebyla na všechno sama, nechá si od tajemného snového loutkaře Durana-Durana vyrobit loutku, panáka, kterého je možné využívat dle aktuální potřeby. Jenže brzy se ukáže, že ani po jeho boku není Baby úplně šťastná. Vyřešila by to snad druhá loutka? A jak se k rezignaci na všechny muže, která by mohla být nebezpečným precedentem, postaví odložení partneři Jack s Franzem?

Divadelní hra Mädchen in Not je podle dramaturga Jana Heina, který na adresu autorky pronesl oslavnou řeč, prošpikována řadou narážek a úmyslných literárních paralel: inspiruje se mj. němým filmem Ernsta Lubitsche Panenka (1919), ale také divadelní klasikou Domeček pro panenky (1879) Henrika Ibsena či satirou Georga Büchnera Leonce a Lena (1836). Od odborné poroty, jejíž členkou letos byla i rakouská dramatička a spisovatelka Kathrin Röggla, získala Anne Lepper čtyři z pěti možných hlasů a stala se tak jasným vítězem ročníku. Mezi nominovanými novinkami dále nechyběly nová hra držitelky Nobelovy ceny Elfriede Jelinek (*1946) nazvaná Wut (Hněv), která se tematicky navrací k teroristickému útoku na redakci francouzského satirického týdeníku Charlie Hebdo, drama Vereinte Nationen (Spojené národy) podivína rakouské literární scény Clemense J. Setze či europa verteidigen (bránit evropu) německého dramatika Konstantina Küsperta (*1982). Posledně jmenovaný, který ve své hře mísí motiv řeckého mýtu o Diově únosu Evropy s tématem současné uprchlické krize, si letos z festivalu odnesl cenu publika. V kategorii tvorby pro děti a mládež bodovala Švýcarka Tina Müller (*1980) s příběhem o outsiderství nazvaným Dickhäuter (Tlustokožci).

O Mülheimskou cenu za drama se každoročně ucházejí nové dramatické texty německy píšících autorů, které se v daném časovém rozmezí dočkaly prvního uvedení na jevišti. Vítěze volí pětičlenná porota obvykle ze sedmi či osmi nominovaných kandidátů, pozvané divadelní soubory navíc texty představují divákům na doprovodném festivalu Stücke (Hry). Ocenění se tak liší od řady jemu podobných, neboť se nesoustředí primárně na kvalitu uváděné inscenace, nýbrž na přednosti výchozího dramatického textu. Cena je udělována pravidelně už od roku 1976. Rekordmankou v počtu ocenění je již zmíněná Elfriede Jelinek, jejíž hry byly vyznamenány hned čtyřikrát, a to v letech 2002, 2004, 2009 a 2011. K několikanásobným recipientům dále patří Rainald Goetz (*1954), Dea Loher (*1964) či René Pollesch (*1962). Loni se z hlavní ceny těšil lipský rodák Wolfram Höll (*1986).

Ukázka z divadelního představení Mädchen in Not