Spisovatelka Angelika Reitzer se narodila v roce 1971 ve Štýrském Hradci, v současnosti žije a tvoří ve Vídni. Studium germanistiky a historie v Salcburku a v Berlíně završila prací o poetice Ernsta Jandla. Studovala také scenáristiku na Filmové akademii ve Vídni. Od roku 2004 se živí jako spisovatelka, píše především prózu, ale věnuje se také lyrice, dramatické tvorbě, dále redakční práci a uvádění knižních novinek v proslulém kulturním středisku Alte Schmiede ve Vídni. Vyučuje povídkovou tvorbu na vídeňské Univerzitě užitého umění v Ústavu pro slovesné umění.

Autorka se věnuje palčivým problémům dnešní doby – zajímá ji především rozpad rodiny a kariérních jistot, generace tzv. prekariátu, život v neustálém pohybu a komplikovaný proces zakotvení. Díla Angeliky Reitzer kritika vyzdvihuje pro její bystrý pozorovatelský talent. Místo poetického zkrášlování se autorka koncentruje na prosté sdělení. Její styl však není úsečný ani odměřený – vyprávění působí dojmem sjíždění mírně rozbouřené řeky, na které je třeba místy zapáleně bojovat s nánosy v korytě. Postavy autorka oživuje v návaznosti na prostředí, které je obklopuje. Líčení tohoto prostředí není nahodilé nebo samoúčelné, nepodléhá snaze vzbudit senzaci, ale zároveň neslouží k pouhému podepření charakteristiky hlavní postavy.

Reitzer debutovala v roce 2007 románem Taghelle Gegend (2007, Jasná krajina) o dospívající Marii, která uteče z provincie do Vídně, pracuje jako kostymérka v divadle a hledá své místo mezi mnoha muži, studentskými párty a vlastními tíživými kořeny. Následovala sbírka povídek Frauen in Vasen (2008, Ženy ve vázách), které spojuje téma rozpolcenosti mezi profesní nezávislostí a jistotou, uspokojením a vykořisťováním, svobodou a permanentním shonem. V obou knihách, které jsou vyprávěny střízlivým, úlomkovitým stylem, zůstává mnohé nevyřčeno, a čtenáři se tak otevírá velký prostor pro spolupráci. Román Unter uns (2010, Mezi námi) byl renomovanými rakouskými periodiky jako například Falter řazen k nejlepším románům roku. Tematicky částečně navazuje na autorčina předchozí díla – zabývá se nutností opouštět původní kořeny a definovat nově pojem rodiny, zaměřuje se rovněž na situaci dnešních mladých lidí, pronásledovaných nejistotou, putujících od projektu k projektu bez tušení, co s nimi bude za rok či dva. V roce 2014 autorka vydala svůj zatím poslední román Wir Erben (My dědicové), ve kterém spojuje dva zdánlivě nesouvisející příběhy majitelky lesní školky na rakouském venkově a studentky umění pocházející z východního Berlína.

V roce 2016 se Angelika Reitzer stala držitelkou rakouské státní ceny za literaturu (Outstanding Artist Award für Literatur). Komise své rozhodnutí odůvodnila jedinečností jejího literárního přístupu k současným problémům společnosti, rafinovaným kompozičním stylem a způsobem vyprávění, které zachycuje život takový, jaký je. Reitzer v minulosti získala také Štýrskou literární cenu (2014), Stipendium Max Kade Writer in Residence na Bowling Green State University Ohio (2012), Cenu Reinharda Priessnitze (2008), Stipendium Hermanna Lenze (2007) a další. V roce 2008 byla rovněž nominována na Cenu Ingeborg Bachmannové. Román Taghelle Gegend se v roce 2007 objevil v užším výběru významného ocenění aspekte, které uděluje stanice ZDF za nejlepší německy psaný debut.

Angelika Reitzer je autorkou minidramat k obrazům Tiziana a Hieronyma Bosche pro Uměleckohistorické muzeum ve Vídni a je podepsaná pod scénáři k oceňovaným krátkým filmům režisérky Antoinette Zwirchmayr Josef. Täterprofil meines Vaters (2016, Josef – otcův trestní rejstřík) a Der Zuhälter und seine Trophäen (2014, Pasák a jeho trofeje). V říjnu 2016 se podílela na uměleckém projektu v prostorách rakouského parlamentu, pro který připravila minidrama Die Finsternis aufhalten (Zadržet temnotu).