Letošní Pulitzerovu cenu v kategorii beletrie obdržel Colson Whitehead (1969) za román The Underground Railroad (Podzemní železnice). Název románu odkazuje k síti tajn‎ých cest a především abolicionistů a jejich sympatizantů, kteří byli ochotni u sebe doma ukr‎ývat anebo jinak podporovat otroky prchající z amerického Jihu na Sever, případně do Kanady. Téma je bohatě zpracováno v nespočtu svědectví uprchlých otroků, na jejichž působivosti se častokrát nijak nepodepisuje skutečnost, že autor měl valnou část života dosti ztížený přístup ke knihám a psacím potřebám. Těžištěm těchto textů ale nemusí být přímo jeho cesta na sever, nýbrž hrůzy, které prožíval a jichž byl svědkem na jižanských plantážích. Mezi nejznámější patří Narrative of the Life of Frederick Douglass, an American Slave (Vyprávění o životě Fredericka Douglasse, amerického otroka, 1845), jehož autor se stal významnou postavou abolicionistického hnutí a později například také politikem, nebo Incidents in the Life of a Slave Girl (Události ze života otrokyně, 1861) Harriet Jacobsové, která bez servítků zachycuje unikátní ženskou zkušenost života v otroctví, k němuž nevyhnutelně patří sexuální zneužívání nebo násilné odloučení od dětí; ne náhodou se také autorka obrací k „bílým ženám ze Severu“.

Ženský element je silný i v románu Colsona Whiteheada, který přináší příběh uprchlé Cory a skrze odbočky do minulosti také její matky a babičky. Jádrem díla a středobodem autorova rukopisu je ale samotná „podzemní železnice“, která v románu získává doslovný rozměr a stává se, inu, podzemní železnicí. Odtud je pak jen krůček k dalším mytickým a surreálným prvkům, které však nijak neumenšují syrovost popisovaných skutečností. Kritici dále oceňují znázornění situace otroků, kterým se podařilo dostat se do cíle – neměli totiž v žádném případě vyhráno. V roce 1850 schválil Kongres takzvaný Fugitive Slave Act („Zákon o uprchlých otrocích“), podle něhož musely být osoby podezřelé z toho, že jsou uprchlými otroky, vraceny svým původním vlastníkům. Docházelo i k chytání svobodných černochů ze Severu a jejich přeprodávání na Jih. Současní američtí čtenáři pak spatřují paralely mezi tehdejšími poměry a dnešní situací Afroameričanů, jejichž nespokojenost kulminovala nepokoji ve Fergusonu v letech 2014 a 2015.

Ve většině svých předchozích románů se Whitehead věnoval postavení černochů v USA, a pokaždé svým způsobem neotřele, ať už šlo o knihu Apex Hides the Hurt (2006, Apex skryje bolest), jejíž hrdina krutě doplatí na nový typ tmavých náplastí pro černochy, kvůli němuž si nevšimne, jak je jeho zranění vážné, nebo Sag Harbor (2009), který přivádí na scénu poměrně nového hrdinu – amerického černošského mladíka z bohaté rodiny.

Pulitzerovu cenu v dalších literárních kategoriích letos obdrželi také Lynn Nottage za drama s názvem Sweat (Pot), Heather Ann Thompson za historické pojednání Blood in the Water: The Attica Prison Uprising of 1971 and Its Legacy (Krev ve vodě: Povstání ve vězení Attica z roku 1971 a jeho odkaz), původem libyjský spisovatel Hisham Matar za autobiografickou knihu The Return: Fathers, Sons and the Land In Between (Návrat: Otcové, synové a zem mezi nimi), Tyehimba Jess za básnickou sbírku s názvem Olio a Matthew Desmond za pojednání o masovém vystěhovávání v důsledku finanční krize z roku 2008 nazvané Evicted: Poverty and Profit in the American City (Zabaveno: Chudoba a zisky v americkém velkoměstě).