Bronx, Cejl nebo Cikánov, tak se přezdívá vyloučené lokalitě pár kroků od centra Brna. Česká výtvarnice a konceptuální umělkyně Kateřina Šedá (nar. 1977), proslulá svými sociálně laděnými experimenty, spojila sousloví „brněnský Bronx“ v novotvar Brnox. Více než rok se toulala v jeho ulicích a mluvila s lidmi, výsledkem projektu je kniha Brnox: Průvodce brněnským Bronxem: Akce Kateřiny Šedé.

Je to ojedinělý průvodce, kterého si můžete číst na míle daleko od daného místa. (Chystáte-li se tam vydat, součástí knihy je mapa, již najdete mezi ostatními tiskovinami Turistického informačního centra města Brna.) Spíše než hmotné statky zachycuje bizarní atmosféru lokality, do níž kdekdo vstupuje s hromadou předsudků. Šedá se nebála rozhlédnout a především se ptát. Místo štětce jsou jí, stejně jako v předchozích projektech, uměleckým náčiním lidé. Její experimenty „mají za cíl vyvést zúčastněné ze zažitých stereotypů nebo ze sociální izolace. Pomocí jejich vlastní (vyprovokované) aktivity a díky novému využití všedních prostředků se pokouší probudit trvalou změnu v jejich chování.“ A taktéž v chování a myšlení jedinců, kterým se do rukou dostanou knižní verze těchto projektů.

Mimo kýžené pohnutí mysli se autorka snaží i o praktické, materiální dopady. Ponouká například obyvatele Brnoxu, aby usilovali o získání titulu Vesnice roku: příslušný dopis obsahuje praktické návrhy změn i s vizuálem. V duchu neobvyklého úhlu pohledu, kterým jsou v knize věci zachyceny, nevnímá místo jako ghetto, spíš jako vesnici s peřinami v oknech a se sloupy polepenými pohřebními parte. Kniha není jediným výstupem projektu, ten se rozpíná do různých médií: v publikaci třeba najdeme odkaz na záběry ze svatby roku 2016 (na youtube), na stránkách www.gypsymama.cz je zase k dostání Kolekce Kateřiny Šedé, jejíž součástí jsou v knize zobrazené povlečení s mapou Brnoxu a trika.

Revizor, tatér, vymahač

Deset tras čili deset tematických okruhů nese názvy barev, aby zdůraznily barevnost „černého města“. První Bílá trasa je věnována víře a tradici, další gastronomii, obchodu a nabízeným službám, dětem, historii, holocaustu, fauně a flóře, kultuře a sportu, izolovanosti vesnice ve městě a poslední je trasa noční. Každá je pojata s dávkou originality a vtipu. Součástí noční trasy je například scénář Pavla Klusáka k jednomu dílu u Romů velmi populární Ordinace v růžové zahradě, který je má inspirovat k účasti na volbách. V dětské trase jsou zase křížovky vytvořené dětmi v neziskové organizaci IQ Roma Servis. Historická trasa by se nejvíce podobala klasickým bedekrům, kdyby však nebyla prostoupena vymyšlenými stavbami, jež se mají v budoucnu v Brnoxu realizovat – jako letiště, metro nebo Tančící dům –, a doplněna reakcemi obyvatel lokality. Trochu to připomíná humor postavený na principu skryté kamery.

Každá trasa-kapitola začíná velmi povedeným Uličním sběrem Kateřiny Šedé. Jedná se o úryvky z rozhovorů, které mají formu i charakter anekdot. Například „‚Koho byste si vybral, kdybyste šel volit?‘ Rom, asi 70 let: ‚ČSA.‘ ‚To jsou aerolinky.‘ ‚Tak ČSAD.‘“ (Vážněji je pojato fialové téma holocaustu, kde se texty vážou k budovám, které měly spojitost s Židy, a Uliční sběr tvoří graficky upravené fotky obětí.) Každá trasa končí bizarním tipem na výlet do míst, kde se s Romy setkáte. Třeba do nákupního centra Vaňkovka nebo (což je zvlášť důmyslný tip) na koupaliště U Stopaře, tedy k fontáně naproti Janáčkovu divadlu.

S Kateřinou Šedou na knize Brnox spolupracoval početný tým, do něhož spadá například spisovatel a novinář Aleš Palán, bohemistka Lucie Faulerová, grafička Kristína Drinková, fotografové Martin Hlavica a Adam Holubovský či výtvarná skupina BATEŽO MIKILU, která se podílela na ilustracích. Výsledkem je úžasná rozmanitost nejen po grafické stránce (střídají se fonty, délka textů, žánry). Čtení se stává zběsilou jízdou na toboganu, netušíte, co na vás čeká za další zatáčkou, jsou tu historky, rozhovory, reportáže, reklamní plakáty, úřední formuláře, kresby, tetování a mnoho dalšího. Trendem poslední doby jsou procházky po městě s bezdomovci – po Brnoxu čtenáře provedou slepec a bába kořenářka. Ke slovu se dostali lidé bez domova, rezidenti ubytovny Pohoda, brněnští revizoři, čarodějka, tatér, deratizér, vymahač dluhů. Z jejich příběhů vyplývá, že plyn se v Brnoxu krade stejně jako jinde v Brně a ani štěnic zde není víc než v jiných částech města. Kniha se z pouhého průvodce přehoupla do vyšších sfér: je to umělecký skvost a díky exkluzivnímu obsahu i sběratelská rarita.

Šedá líčí lokalitu přiléhavě a nepřikrášleně; rozhovory s Romy prolamuje bariéry mlčení a vystupujícími fakty zdařile přibližuje romskou mentalitu: specifika pohřbívání, stravování, jistý druh okázalosti anebo záhadu, proč nenarazíte na Roma v dioptrických brýlích. Brnox ovšem zdaleka nejsou jen Romové, jsou tu i další etnika. Ta v knize slouží většinou pro srovnání. Například z poznámek paní učitelky: „Čím budu? Vietnamec: Učitel. Ázerbajdžánka: Doktorka. Romové: Kadeřnice, uklízečka, zpěvačka (když je v televizi Superstar), policajt.“

Copak je život v našich rukou?

Prasklinami vtipné fasády prosakují vážnější témata. Vedle rasistických nálad bílých občanů je to zejména snaha některých Romů vymanit se ze sociálně patologického prostředí a zachránit děti od styku s drogami včetně alkoholu. Jako jedna z možností útěku se ukazuje také víra, například v podobě přísných pravidel svědků Jehovových. Šedá dává prostor příběhům ze setkání s konkrétními romskými osobnostmi, které něco dokázaly, jako jsou třeba mladý klavírní génius Radek Bagár, autor romského kalendáře Tibor Tonka nebo Karel Holomek, mimo jiné čestný předseda Společnosti odborníků a přátel Muzea romské kultury a člen vládní rady pro záležitosti Romů.

Kniha Brnox je psána nekorektně, s humorem, ale i s úctou. Pravoslavný farář Cristian Popescu obdivuje jistý druh bezstarostnosti a bezčasí, kde existuje jen dnes, a ne zítra – a tak je koncipován celý průvodce dynamickou oblastí: „Určitě jsou šťastnější. Jednak proto, že hážou věci za hlavu. A taky si řeknou: Copak je život v našich rukou? Je v rukou božích. Tak co se dá dělat.“ Ať už byste přidali svůj podpis pod farářovo vyjádření, jako to udělali autoři publikace v čele s Kateřinou Šedou, nebo ne, průvodce či spíše sociologicko-antropologický umělecký dokument vás zvedne ze židle – obsahem (často už jen tím, kdo jsou hlavní hrdinové) i formou (neskutečná smršť nápadů v jedné publikaci). Je to jedno velké unikátní dobrodružství, v němž je i to, co se na první pohled jeví absurdně, reálné.