Marek Šindelka, básník, prozaik, spolutvůrce komiksu Chyba, scenárista, držitel Ceny Jiřího Ortena za sbírku Strychnin a jiné básně a Magnesie Litery za soubor povídek Zůstaňte s námi, autor děl, která byla přeložena do nizozemštiny a polštiny, vydal novou knihu. A kromě autorova dobrého jména, které si Šindelka svou předchozí tvorbou vybudoval, existuje několik dalších důvodů, proč si ji přečíst.

Vyjdeme-li od toho nejpovrchnějšího, co spoluvytváří čtenářský zážitek, zastavíme se hned u vnějškové podoby knihy: grafické zpracování přebalu a úvodních stran je velmi pěkné, čisté, jednoduché a vyvolává dojem korespondující s náladou textu. Ten vypráví příběh o bezútěšném putování. Pokud jej nebudeme usouvztažňovat s aktuálním děním a budeme knihu číst jako uzavřený text bez jakékoliv spojitosti se světem, možná usoudíme, že se nejedná o nic převratného a nového, protože motivy cesty nikam, ať už ve světě postapokalyptickém, válečném, nebo zkrátka z jakéhokoliv důvodu nebezpečném a nepřátelském, se v literatuře i filmech objevily již mnohokrát. U Šindelky ale čtenář nemá pocit, že čte jeden z padesáti odstínů klišé (podobných, jako je tato narážka). Utíkají zde dva bratři, každý jinou cestou, a brzy tušíme, že se nejspíš nesetkají. Kniha plyne obtížně definovatelným proměnným tempem, které koreluje se subjektivně vnímaným časem hrdinů; do příběhu jste vhozeni podobně, jako když nestihnete začátek filmu. Osobně považuji za velmi osvěžující číst dílo, v němž se autor nebojí vypustit postavy do literární džungle, nemá potřebu všechno vysvětlit, nebojí se, že jeho kniha bude v některých směrech pochopena jinak, než jak to sám zamýšlel. O to víc otázek takové dílo vyvolává.

V případě Únavy materiálu je asi nejpodnětnější fakt, že hlavní hrdinové jsou utečenci, kteří se snaží dostat do blíže nespecifikovaného severoevropského státu. Při současné politické a ideologické náladě se tento moment jeví jako velice aktuální a odvážný; Šindelka se snaží poskytnout jiný pohled na tuto problematiku a provokuje a burcuje k přemýšlení. Jednu z výrazných rovin díla tvoří také úvaha o současné podobě světa, o mechanizaci, o ochočení člověka, o síle strojů, mobilů, sociálních sítí, o materiálech, které nás obklopují… Autorův popis fabrik a velkých mašin v nich je až hypnotický.

Přestože snaha podat výpověď z druhé strany se cení, zasazení hrdinů do konkrétní země stižené válkou a velmi tíživý příběh, který si takové postavy nesou, nevyznívá důvěryhodně: chvílemi se zdá, že se autor pustil do tématu, jehož závažnost ho přerůstá a nedovoluje mu být autentický. Šindelkův popis těch nejhorších zážitků z války, byť je pouze fragmentární, působí šroubovaně – v těchto místech chybí knize prožitek. Naproti tomu velmi zajímavý je efekt „projíždění fejsbuku“: některé scény připomínají události, které známe ze zpráv a jen je rychle přelétneme očima. Ačkoliv je kniha v popisu válečných zážitků nedůvěryhodná, poněkud plochá v charakterizaci hrdinů a vztahů mezi nimi a poskytuje příliš zjednodušený pohled na jejich situaci (jako by autor za každou cenu chtěl uprchlíky ukázat v tom pro ně nejlepším světle a rezignoval při této snaze na komplexnost a hlubší propracovanost), jistě stojí za to si ji přečíst. Třeba pro její kultivovaný, poetický jazyk, který kontrastuje s bezútěšností a surovostí světa, o kterém vypráví.