Básnická prvotina Strychnin a jiné básně je hloubavým odrazem mladé mysli. Šindelka se snaží propracovaně reflektovat zážitky z osobního, na jeho věk velmi pohnutého života. Strychnin, titulní báseň sbírky, je zároveň nejniternější zpovědí, kterou v knížce nalézáme. Mladý autor se v ní snaží vyrovnat nejen s problémy, kterými trpí jeho bratr, ale také sám se sebou. Sám sebe hledá v celé sbírce. Na první pohled se může zdát, že se jedná o hledání nahodilé, nesoustředěné, ale to je pouze dojem vytvářený mladým, zatím nepříliš uhlazeným stylem autora. Ten však na každé básni pracuje delší dobu, snaží se co nejpregnantněji vyjádřit svoje myšlenky a pocity.

Až na druhý pohled se proto ukáže, že se nejedná o nahodilé imprese, ale o hluboké zážitky, které jsou velice opravdově prožité. Některé básně jsou vystavěny výborně, jindy autor upadá do přílišné popisnosti, která bývá nejčastějším nešvarem mladých básníků. Přesto je jakási naivita, která z introvertních veršů vyzařuje, čímsi poutavá. Až v básni poslední (zároveň titulní) vyjde na povrch celá tragika autorovy poetiky. Skladba sbírky není bohužel zcela vyrovnaná, z konceptu například vypadává báseň Maminka se vybourala na dálnici.

Přesto je Šindelkova kniha pro milovníky poezie určitě zajímavá. Odráží devadesátá léta tak, jak je vnímá nejmladší generace, přitom v dnes nepříliš tradiční - básnické formě.

Poté, co brněnské nakladatelství Petrov ukončilo svou činnost, budou mít básníci těžký život a hledat vydavatele budou jen velmi obtížně. Začínající autoři to budou mít ještě těžší. To, že Šindelkova sbírka vyšla, je dobré znamení i hezké gesto nakladatelství Paseka.