Musím přiznat, že šedesátá léta dvacátého století bych pravděpodobně označil za poslední vzedmutí lidských bytostí před jejich úplným vyhlazením. A že současnost představuje začátek zbývající části budoucnosti a že napříště už budou po světě chodit jenom roboti, kteří nic necítí a nic si nemyslí. A že mezi námi nezůstane už nikdo, kdo by nám připomněl, že kdysi existoval živočišný druh zvaný lidská bytost, který se vyznačoval cítěním a myšlením. A že právě teď dochází k vymazávání dějin i paměti a brzy už si nikdo nebude pamatovat, že na této planetě existoval život.

Wallace Shawn a Andre Gregory,
My Dinner With Andre (1981)

I.
Dějiny nelze smysluplně rozměřovat na dekády. I na ono bouřlivé údobí obvykle označované jako „šedesátky“ by bylo vhodnější pohlížet jako na součást širší periody, která se rozprostírá mezi lety 1942 a 1972. Tato data jsou sice také arbitrární, přece jen však s větší přesností vymezují jednu velmi podivuhodnou éru amerických dějin. Nazývejme ji „věkem hojnosti“.

Rok 1942 představuje milník, neboť tehdy Spojené státy konečně vymanily z Velké hospodářské krize. Tento přelom je ztělesněn přechodem na válečnou ekonomiku, který vyhlásil Franklin Roosevelt. „Doktor Nový úděl jde do penze,“ prohlásil tehdy Roosevelt. „Na jeho místo nastupuje doktor Vyhrát válku.“ V krátké době tří čtyř následujících let rychle odtály všechny dosud přetrvávající neblahé antagonismy i represivní mechanismy pocházející z období hospodářské krize. Korporátní špičky, které trávily posledních dvanáct let osočováním Roosevelta ze „zrady své třídy“, se najednou jako o překot hrnuly do Washingtonu s vidinou velkých a lukrativních armádních zakázek. V době, kdy válka skončila, byl již celý průmysl Spojených států od základů přebudován a proměněn v nejmodernější technologickou továrnu, v té době jedinou svého druhu na světě. Vyškolila se nová kvalifikovaná pracovní síla, vznikala nová a prudce rostoucí průmyslová odvětví (v oblasti elektroniky, chemického průmyslu, letectví a výroby umělých hmot). Jelikož Spojených států se destrukce, jež za války postihla ostatní země, nedotkla, neměly žádné ekonomické rivaly. Vyšly z války jako král trůnící na vrcholu průmyslové hory a vlastnící tak obrovské bohatství, že si mohly dovolit exportovat kapitál potřebný k hospodářské obnově Evropy i Japonska, z nichž se v budoucnu stanou jejich hlavní konkurenti.

Celý text ukázky v pdf