Theodore Roszak

Musím přiznat, že šedesátá léta dvacátého století bych pravděpodobně označil za poslední vzedmutí lidských bytostí před jejich úplným vyhlazením. A že současnost představuje začátek zbývající části budoucnosti a že napříště už budou po světě chodit jenom roboti, kteří nic necítí a nic si nemyslí. A že mezi námi nezůstane už nikdo, kdo by nám připomněl, že kdysi existoval živočišný druh zvaný lidská bytost, který se vyznačoval cítěním a myšlením.

Roszak přišel se svým slavným dílem Zrod kontrakultury v roce 1969, kdy bylo téma jeho objevného textu ještě velice živé a jeho slavní i anonymní protagonisté v plné životní síle – o kvalitách jeho analýz svědčí nejen ohlas, který měly v době vydání, ale také to, že dodnes, ani po téměř padesáti letech, nezastaraly.

Autorova vzpoura proti mainstreamu, jakkoli někdy sporná, byla vyjadřována kultivovaně a pokojně, zvláště ve srovnání s tím, jakou podobu „antisystémovost“ nabývá v současné Americe. V době reálné hrozby, že se příštím washingtonským prezidentem stane vulgární demagog, představuje Roszakova kniha oslavující „ztřeštěnost básníků“ a „velkorysost ducha“ tu lepší tvář Ameriky.