Scott Snyder patří v současnosti k nejlepším scenáristům mainstreamového komiksu a určitě je tím nejlepším, kdo se pustil do projektu New 52. Nakladatelství DC se skrze něj rozhodlo pojmout své nejznámější komiksové řady v novém kabátě. Povětšinou se jedná o průměrnou produkci, ze které by bylo snadné vyčnívat i s nevalnými příběhy. Snyderův Batman jako jediný ale představuje komiks, který stojí za to doopravdy sledovat.

Soví tribunál byl první epizodou, kterou Snyder představil, a po letech se mu podařilo přinést do batmanovského univerza svěží vítr. Konečně fanoušci dostali něco, co měnilo celý základní příběh. Jenže každé dobré vyprávění musí skončit, a tak všichni s obavami čekali, s čím Snyder s kreslířem Gregem Capullou přijdou dál. S ničím menším než s restartem celého Batmana. Vzhledem k tomu, že Rok jedna už napsal legendární Frank Miller, vrhl se Snyder na psaní Roku nula.

Opět jsme v Gothamu, který však ztratil svou starobylost. Moderní technologie 21. století v něm potkáváme na každém kroku a Bruce Wayne se vrací, aby tajně bojoval se zločinem. První kniha, nazvaná Tajné město, popisovala Batmanův první velký případ – souboj s gangem Red Hooda. A nebyl to nijak zvlášť povedený komiks. Vlastně patřil k tomu nejslabšímu, co měli čeští čtenáři od Snydera možnost vidět. To není naštěstí případ Temného města, ve kterém stojí proti pětadvacetiletému miliardáři Edward Nigma, který si přezdívá Riddler. A na Batmana čeká celá řada smrtících hádanek.

Celkovým nastavením se příběh trochu podobá komiksu No Man’s Land z přelomu tisíciletí. Tehdy zasáhlo Gotham zemětřesení a zcela jej odřízlo od okolního světa. Tentokrát převzal vládu nad městem jediný psychopat a proměnil ho ve vlastní šílené hřiště. Batmana porazil a nad celým městem nastražil balony plné jedovatého plynu (povědomý motiv), jimiž drží všechny obyvatele v šachu. Poněkud nelogický je okamžik, kdy se Wayne probouzí po měsíčním kómatu v domácnosti neznámých dobrodinců (o nichž už nepadne ani zmínka) a s nulovými prostředky, odříznutý od svých drahých hraček, se rozhodne padoucha zastavit.

Temné město není tak dechberoucí komiks jako Soví tribunál, ale i přesto patří k těm povedenějším Batmanům. Snyder miluje velké ideály, rád si pohrává s Velkým Poselstvím, rád vysvětluje archetyp maskovaného rytíře. Je vidět, že netopýřího muže miluje a svými scénáři mu skládá poctu. Jeho styl psaní odkazuje k dřívějším érám, nebojí se dlouhých popisných pasáží, v nichž padouchové ozřejmují svoje počínání a vysvětlují, jak potřební jsou pro celý svět. Stejný prostor pak dostávají i Batmanovi přátelé, aby mu mohli v klidu říci, že nezáleží na tom, kolikrát jej kdo porazí, ale na tom, kolikrát se dovede zvednout z prachu a dát se znovu do špinavé práce, na niž nikdo jiný nemá sílu.

Snyder se nebojí patosu, protože samotný Batman je anachronicky patetický. Nezáleží na kulisách, v nichž bojuje, nezáleží na prostředcích, vždy půjde o kladného hrdinu ze staré školy, který nakonec musí vyhrát, a to za jakoukoli cenu, byť by byla sebestrašnější. Snyder chápe, že obyčejní lidé potřebují Batmana, který ještě úplně nezešílel ze svých traumat. Batmana, jenž se dokáže rychle vylízat z vlastních zranění a vrhnout se znovu se vší zuřivostí, ale i intelektem na nepřítele, aby ochránil svoje město… Svoje?

Právě zde je další z Riddlerových otazníků. Batman ještě neustavil sám sebe jako vládce Gothamu, na to v něm působí příliš krátce. Teprve se rozkoukává a snaží se zorientovat ve vztazích místní policie a zločineckého podzemí. A dříve, než si stačí město označkovat batsignálem planoucím na noční obloze, spustí Riddler svůj plán a celý Gotham si uzurpuje pro sebe. Nekompromisně, vražedně a definitivně.

Zajímavě pracuje Snyder i s postavou komisaře Gordona, který je Batmanovou pomocnou rukou ve zkorumpovaném policejním sboru. Znovu pokládá základní kameny budoucího přátelství, ale od samého začátku staví mezi oba muže vážnou rozepři, která hrozí jejich spolupráci jednou provždy zhatit. Zcela logicky si ani scenárista Snyderova formátu nemůže něco podobného dovolit, a tak dotlačí Batmana ke kooperaci, která je pro komiks klíčová. Ale nastolená nejednoznačnost hraje přesně na ty správné struny a dodává omšelému motivu na zajímavosti.

Podobně Snyder pracuje v celém komiksu. Nezříká se zavedených klišé ani dávno odvyprávěných příběhů, ale snaží se najít mezeru v tom, co už bylo řečeno. Do ní pak vsune nové a místy i provokativní nápady, které působí v gothamských ulicích jako elixír života. Po dlouhé době se tu zase něco doopravdy děje. Po dlouhé době si čtenář nemůže být jistý, že se v Batmanově světě orientuje. A právě to je důvod, proč stojí za to Snydera sledovat. Nerezignoval totiž po Nolanově filmové trilogii na víru v inovaci jednoho z nejslavnějších komiksových hrdinů světa. Nemyslí si, že všechno už bylo řečeno a možné jsou nadále jen krotké variace. I když to po minulé knize vypadalo, že už mu došla munice, má v sobě Temné město opět sílu nadchnout fanoušky.