Jonase Karlssona (*1971) znalo švédské publikum donedávna jen jako herce, scenáristu a režiséra. Ztvárnil bezpočet divadelních i filmových rolí, za něž obdržel několik významných cen. Patří mezi herce Královského dramatického divadla a čeští diváci ho zatím mohli obdivovat např. v komedii Uprchlík na malinové loďce (uvedeno na Severské filmové zimě 2016) nebo v nostalgickém dramatu Kim Novaková se v Genezaretském jezeře nikdy nekoupala (uvedla Česká televize v roce 2009). Do psaní beletrie se pustil teprve nedávno. Jonas Karlsson měl vždy rád povídky a novely. V rozhovoru pro internetový literární magazín Nittonde Stolen je přirovnal ke svým oblíbeným krátkometrážním filmům. Je proto pochopitelné, že si jakožto spisovatel zvolil právě tuto formu. Při psaní rád vyvolává ve čtenáři drobný pocit znepokojení, který se na povrch dere skrze vrstvy absurdna a komična.

První Karlssonovo literární dílo vydané u nás, novela Místnost o tajemné kanceláři, jež existuje jen v mysli hlavního hrdiny, pracujícího ve velkém úřadu, si vyloženě říká o srovnání s Franzem Kafkou. Kolik společného s ní má aktuální Faktura? Hlavní postavou je opět člověk, který v životě nic nedokázal, vlastně nýmand. Podobně jako hrdinovi Místnosti mu poklidné žití naruší nepochopitelná a nečekaná událost. Povahově si však hlavní postavy podobné nejsou – zatímco Björn v Místnosti je ctižádostivý a nepříjemný chlapík s poněkud autistickými sklony, Bengt ve Faktuře si žije mírumilovně, bez ambicí a je celkem spokojený se svým životem. Natolik spokojený, že mu v rámci celosvětového vypočítávání daně/faktur za P. Š. – prožité štěstí – přistane ve schránce faktura s šíleně vysokou částkou.

Bengt tomu samozřejmě nejdřív nevěří. Taková neuvěřitelná suma? Za co vlastně? Zřejmě zase jedna z podvodných taktik, jak z lidí vylákat peníze, asi jako když vám své jmění odkáže nigerijský princ. Po chvíli si ale musí přiznat, že má reálný problém, a začne se pokoušet situaci řešit. Naráží však na nepochopení a nelidskost úřadů a dost možná i závist úředníků. Tak vysoké faktury se totiž vystavují většinou jen velmi, velmi bohatým lidem, kteří si štěstí mohou dovolit. „Prožité štěstí“ se složitě vypočítává podle množství a kvality vztahů, kvality spánku, množství závazků, psychické odolnosti apod. Bengt pracuje ve videopůjčovně, nevlastní skoro žádný majetek a má jen jednoho kamaráda, přesto ze všech kritérií vychází s plným počtem bodů. Navzdory všem neštěstím a vpravdě ubohé životní úrovni je totiž beznadějně šťastný. A za to se platí. Nic není zadarmo.

Faktura je ve švédském vydání součástí sbírky novel Spelreglerna (Pravidla hry). Jejich hlavní postavy zasazuje Karlsson do individuálních malých světů, vytvořených návyky a stereotypy, v nichž se pokaždé stane něco nečekaného, co obrátí věci vzhůru nohama, a to za nevěřícného přihlížení hlavního aktéra. Každý pokus o zmírnění následků události končí ještě větší katastrofou.

Bengt není výjimkou. Jeho dluh roste do nebes. Velmi komicky působí situace, kdy hledá způsoby, jak dluh snížit – vzpomene si třeba na nějaké trauma či nepříjemný zážitek, ale snaha se vždy obrátí proti němu. Ať se s úředním šimlem bije, či se mu naoko podvoluje, chladný, iracionální a vzdálený svět institucí má vždy navrch. Po všech negativních zážitcích se ale Bengt dokáže během chvíle otřepat a být zase šťastný. Uměl by žít celkem spokojeně i sám v cele mezi čtyřmi stěnami. Jeho prožité štěstí je prostě neúnosně velké. Teprve zde čtenáři dochází v plné míře troufalost autorova nápadu – Bengt má platit za něco, co je mu vrozené. Za to, že si vlastními psychickými silami dokáže udělat život hezčím, že se dokáže radovat z maličkostí a nedělat si těžkou hlavu z proher.

Nadsazený obraz bezmocného jednotlivce ve střetu s odosobněnou korporací či systémem Karlsson používá velmi rád. Dosahuje tím jednak odstupu, který mu uprostřed tíživých situací umožňuje vsazovat do textu humorné prvky, jednak tím vstupuje do role pozorovatele společnosti a s využitím nadsázky ji trefně kritizuje. I během dění, kdy si čtenář vychutnává Bengtovu zapeklitou situaci, směje se její neřešitelnosti a Bengtově zoufalé neobratnosti, z textu dovedně vystrkují růžky dotěrné otázky: A co kdyby se to stalo tobě? Jaká by byla cena za tvoje štěstí? Byla by šíleně vysoká, takže by sis sice užil život, ale nikdy bys ho nedokázal splatit, nebo by byla směšně nízká a ty by sis náhle s děsem uvědomil, že místo žití hniješ zaživa?

Karlsson sepsal výborný, lehký a neskutečný příběh, který zároveň nenápadně našlapuje na cestě k existencialismu. Tyto rysy Faktury by však možná ještě lépe vynikly ve spojení a srovnání s ostatními novelami sbírky. Autor totiž své knihy píše v duchu synergie, v níž celek je víc než jen součet částí, a tak nám v takto vydělené povídce možná něco uniká.