Timothée de Fombelle je autor, kterému dospívající rád odpustí, že tloušťka hřbetu jeho knih neklesne pod tři centimetry. U českých čtenářů sklidil úspěch dvoudílným románem o Tobiáši Lolnessovi i dobrodružným dílem Vango, situovaným do rozbouřené Evropy před druhou světovou válkou. Román Dva životy pana Perla se jim v mnohém podobá (například postupným rozkrýváním tajemství, jimiž je opředen hlavní hrdina), přesto je úplně jiný.

Příběh tajemného pana Perla se odvíjí ve dvou vypravěčských promluvách, které se v závěru propojí a jejich perspektiva se tak ozřejmí. Čtrnáctiletý chlapec (s přiznanými autobiografickými rysy), jenž teprve hledá sám sebe, prožije během prázdnin v 80. letech 20. století první lásku i bolest z jejího zklamání. Náhodně objeví domek skrytý za lesem a řekou a seznámí se s jeho záhadným obyvatelem, panem Perlem. Stovky kufrů, v nichž pan Perle hromadí bizarní předměty, vzbudí chlapcovu zvědavost, ale neposkytnou okamžitou odpověď na otázku po Perlově identitě.

Ta se vyjeví až o čtvrtstoletí později, kdy se vypravěč již jako dospělý muž setkává s panem Perlem podruhé. S úžasem zjišťuje, že Perle je vlastně princ Iliån, který byl ze svého pohádkového království ze žárlivosti vyhoštěn do lidského světa. V něm si musí najít své místo a způsob existence i smysl života. Zatímco to první nalézá v židovské rodině Perlových, jimž vypomáhá v jejich cukrářství, jeho životní cíl je jinde. Stává se jím hledání světa pohádek, odkud přišel a kde zanechal svoji lásku, vílu Oliu. A jediný způsob, jakým by jejich láska mohla být naplněna, objevuje vypravěč, když se rozhodne napsat o ní knihu. Originální titul Le livre de Perle tedy odráží pointu, zatímco český překlad Dva životy pana Perla se vztahuje spíše k paralelnímu kompozičnímu principu.

V knize se protíná několik osudů, časových i prostorových plánů, fikce s historickou realitou. Příběh je dovedně vystavěn. Autor pracuje s citem pro detail, jenž působivě evokuje atmosféru, napovídá, ale neprozrazuje tajemství a plného významu nabývá až zpětně, když dojde k odhalení nových skutečností. De Fombelle záměrně vytváří napětí v charakteristikách jednotlivých časoprostorů. Pohádkový svět je krutý, temný, ovládaný nešťastným tyranem, který jej mravně rozkládá. Francie na sklonku 30. let 20. století, kde se jednoho dne objeví mladičký Iliån, představuje naopak prostor ve srovnání s tím pohádkovým zdánlivě bezpečný. Žužu balené do hedvábného papíru evokuje dětskou bezstarostnost, cukrářství s rytmem otevíracích hodin a přípravy sladkostí pak symbolizují poklidnou pravidelnost a neměnnost. Přesto vnímavý čtenář, obeznámený s historií 20. století, dokáže předjímat budoucí tragédie a osud Iliånovy adoptivní rodiny.

Spojnici mezi pohádkovou věčností a světem lidí tvoří pohádkové knížky. A stejně tak jako Iliånovi otevírají dveře ke ztracenému dětství a jeho paměti, i adresáty příběhu vracejí do dětských let. De Fombelle však v pohádkách spatřuje něco víc – ačkoliv jim lidé nevěří, pohádkové příběhy v sobě tají podstatu lidské identity a mohou být i prostředkem k přežití.

Kufry přeplněné magickými předměty a střípky, z nichž se skládá zázračný pohádkový svět, odrážejí snahu pochopit, přijmout a obhájit vlastní totožnost. Můžeme zde vidět určitou paralelu s kufry deportovaných, kteří do zavazadel museli vměstnat celý předchozí život, ale i s fotoaparátem, do něhož v okénkách filmu uzavírá vypravěč své vzpomínky. Také on hromadí ve formě fotografií důkazy o vlastní existenci.

První poznámky ke knize si Timothée de Fombelle zaznamenával již patnáct let před jejím vydáním. Vytvářel tehdy seznamy pohádkových rekvizit a snil o tom, že by se z nich mohla uspořádat výstava. Román je protkán aluzemi na řadu evropských folklorních i autorských pohádkových látek, z nichž nejvýrazněji do popředí vystupuje tragédie nenaplněné lásky mezi princem a jezerní vílou, která upomíná na pohádku Hanse Christiana Andersena. Román Dva životy pana Perla nabízí podobně jako pohádky několik způsobů čtení a řadu interpretačních cest včetně možnosti nechat se prostě unášet strhujícím barvitým vyprávěním.