Shooting star současného finského dramatu Saara Turunen je oceňována za odvážný a přímý styl ve svých textech i v inscenacích. Dosud největší úspěch zaznamenalo drama Králíček (Puputyttö, 2007), které bylo přeloženo zatím do jedenácti jazyků, v české premiéře ho uvedlo divadlo LETÍ.

Alžběta Štollová: Odkud pocházíte? Jak krajina, ve které člověk žije, ovlivňuje lidské vnímání?
Saara Turunen: Pocházím z Joensuu, to je na východě Finska. Určitě mě tato krajina ovlivnila. Vše mi tam už od dětství připadalo ošklivé. Snad proto jsou pro mě krása a estetická zkušenost tak důležité, možná proto je neustále vyhledávám. Nechci nic středostavovského, šedého, žádnou holou krajinu. Vzpomínám na své první cesty po Evropě, kde jsem viděla něco krásného, starého, zajímavého...

Alžběta Štollová: Vystudovala jste dramaturgii a režii. Dokážete si představit, že byste studovala ještě něco dalšího, například dějiny umění nebo média?
Saara Turunen: Ano, přihlásila jsem se na dramaturgii, ale během studia mi došlo, že bych ráda také režírovala, hlavně své vlastní texty. Ještě předtím, než jsem nastoupila na helsinskou divadelní akademii Teatterikorkeakoulu, studovala jsem filmovou scenáristiku. Uvědomila jsem si ale, že moje místo je na divadle. Už jen text, podle něhož vzniká film, a text, na základě kterého se rodí divadelní představení, jsou tak jiné...
Jsem potěšena, že byste si mě na základě znalosti mých her dokázala představit jako studentku dějin umění. Kdybych měla čas, určitě bych se na tento obor vrhla! Na média ale ne, zdají se mi příliš tržní.

Alžběta Štollová: Vnímám vaše hry jako minimalistické. Především způsob, jak dokážete skloubit obraz a slovo, považuji za velmi úsporný. Divákovy dojmy mohou být silné. Na jaké smysly vy sama nejvíce spoléháte?
Saara Turunen: Za nejzajímavější považuji zrak, ale asi bych na něj nespoléhala. Velmi důležitý je pro mě i hmat – bolest, dotyk, jemnost...

Alžběta Štollová: Dramatik se často s postavami, které tvoří, aspoň na určitou dobu ztotožní. Stává se vám to také? A pokud ano, je pro vás obtížné se od postav odpoutat, případně se s nimi znovu setkat v představení, které režíruje někdo jiný než vy?
Saara Turunen: Pokud dostanu příležitost k režírování svých her, není pro mě těžké sledovat jiná pojetí. Když už jednou zrealizuji, co jsem napsala, mohou si ostatní také dělat, co je baví, a moje hra je volná. Kdybych ale nedostala příležitost svůj text zrežírovat, asi bych o něm měla stále svoji představu a s pojetím jiných bych ne vždy souhlasila. Ovšem zajímavé bylo vidět světovou premiéru Broken Heart Story, která se odehrála v Dánsku ještě předtím, než proběhla helsinská premiéra pod mým vedením. Pojetí hlavních postav se mi v cizí režii velmi líbilo, i když bylo úplně jiné než to moje. Už tehdy jsem ale věděla, že svoje režijní plány brzy uskutečním. Postavy svých her nechávám žít jejich vlastním životem. Ale po dokončení jedné hry potřebuji delší pauzu, abych nepsala podobně, aby si postavy nebyly příliš blízko.

Alžběta Štollová: Kdy je pro vás drama hotové? Měníte text hry v průběhu režírování? Pokud ano, v jaké míře?
Saara Turunen: Králíčka jsem téměř neměnila. Ale v případě Broken Heart Story jsem v textu dramatu něco málo během začátku režírování změnila. Brzy jsem si však řekla dost, text je hotový. A to, co podle něj vzniklo na divadle, se možná nelišilo, možná lišilo...

Alžběta Štollová: Zrcadlí se podle vás Finsko nebo něco finského ve vašich hrách? A pokud ano, jak?
Saara Turunen: Člověk se dívá na krajinu, ve které žije, skrze kulturu, ve které vyrostl, která mu je nejbližší. Proto je pohled cizince vždy obohacující, vždy jiný. Píšu finsky, což v mých hrách jistě zanechává stopy. Ale na druhou stranu se zcela vědomě vyhýbám všemu, co je finské v národním slova smyslu. Možná jistý druh chladnosti v mezilidských vztazích, zpřetrhání citů, to může být v mých hrách trochu finské... Řekla bych, že Finové málokdy dokážou vyjádřit nějak intenzivně city nebo vyslovit nahlas něco pozitivního.

Alžběta Štollová: V Broken Heart Story je přítomný sbor, který posouvá děj hry. Jakým způsobem může dnes dramatik nebo režisér navázat na tradici antiky?
Saara Turunen: Důležité je zamyslet se nad tím, jak by mohl sbor oslovit diváky. Ale jaký je sbor v Broken Heart Story, nedokážu sama posoudit, možná moderní, možná zastaralý... Používám sbor, abych spojila osobní či soukromou rovinu příběhu s tím, co je vlastní celé společnosti. Sbor považuji právě za hlas společnosti, možná mu dávám i politickou funkci, podobně jako ji měl v antice nebo v Brechtových hrách.

Alžběta Štollová: V Králíčkovi a Broken Heart Story jsou velmi důležité dvě věci: sen a portrét. Jakou roli hrají pro vás?
Saara Turunen: Fascinuje mě, že pouhý obraz, který se kdesi vznáší jako přízrak a do kterého se člověk může zamilovat a pro který je schopen udělat vše, jen aby se mu přiblížil nebo aby ho dostal, má takovou sílu. Jak se znám, jistě o snění a obrazech, především o portrétech, nepíšu zcela vědomě. Sama je považuji za velmi důležité a oceňuji, že se právě na ně ptáte a že je v mých dramatech nacházíte.

Alžběta Štollová: V programu k představení Broken Heart Story, které jste režírovala v helsinském divadle Q-teatteri (prem. 21. 9. 2011), jsem se dočetla, že ve svých hrách nepíšete nic ironického. Sama v nich ale předpoklady k tomu, aby je čtenář i divák vnímal ironicky, nalézám.
Saara Turunen: Své postavy chápu tak trochu jako vězně ve světě, ze kterého nemají možnost dostat se ven. Snad jsou zaslepení, možná dětinští, jsou to hrdinové, kteří nevidí, že by mohlo existovat něco jiného než to, čím jsou obklopeni. Chci na divadle ukazovat i vidět city, poctivost, pravdu, stesk, radost, hněv, žádnou parodii ani negaci hodnot, o kterých se právě mluvilo, žádné schovávání se za žertování, žádné komentování toho, co právě proběhlo, ale jednoduchost a čistotu. Sama chci vidět city a nechat se dojímat a totéž chci umožnit také divákovi.

Alžběta Štollová: Jaký druh humoru máte na divadle ráda?
Saara Turunen: Asi jednoduchý. Řekla bych, že ve Finsku se ctí žánry více než jinde ve světě, a pokud se ve finských hrách objeví humor, bývá často schovaný. Pokud vy sama v mých hrách humor nalézáte, jsem za to jedině ráda. Domnívám se, že záleží na čtenáři nebo na divákovi, najde-li v dramatu něco, co ho pobaví.

Rozhovor s finskou dramatičkou vedla a přeložila Alžběta Štollová, upravila Helena Eliášová.