Ve čtvrtek 28. ledna 2016 zemřel při dopravní nehodě ve věku 55 let slovinský básník, esejista, překladatel, novinář a vysokoškolský pedagog Aleš Debeljak.

Narodil se v roce 1961 v Lublani, vystudoval komparatistiku v Lublani a doktorát získal v oboru sociologie kultury na Syracuse University v New Yorku. Byl profesorem na Fakultě sociálních věd univerzity v Lublani. Kromě toho přispíval kritikami a dalšími články do řady periodik, např. Naše razglede, Dnevnik, Tekst, byl hlavním redaktorem Tribuny a následně Literatury, také spoluredaktorem alternativního kritického časopisu Nova revija. Do slovinštiny překládal vedle odborných prací také básně amerického autora Johna Ashberyho.

Těžiště jeho díla je poezie a esejistika. Jeho básnická sbírka Slovar tišine (Slovník ticha, 1987) byla v roce oceněna Jenkovou cenou, udělovanou každoročně Spolkem slovinských spisovatelů za nejlepší knihu roku; stejné ocenění získal roku 2009 za sbírku Tihotapci (Pašeráci). Byl držitelem několika dalších slovinských, jugoslávských i mezinárodních ocenění. V esejistice se vyjadřoval k tématům spojeným se slovinskou literaturou, situací slovinského národa v době rozpadu Jugoslávie a obecně s postmodernismem (Postmoderna sfinga, 1990). Posledně jmenovaná kniha byla vyznamenána Cenou Prešernova fondu, nejvyšším slovinským oceněním pro autory uměleckých děl. Jeho díla byla přeložena do devatenácti jazyků.

Debeljak výrazně veřejně vystupoval v období rozpadu jugoslávské federace a podílel se na diskusích o nové slovinské identitě, rozkročené mezi ostatními jihoslovanskými národy a středoevropským mentálním prostorem.

V češtině jsou z Debeljakova díla k dispozici překlady básní: výbor Františka Benharta Katalog prachu (Olomouc 1996), sbírka Město a dítě (přel. František Benhart, Praha 1999) a esejů: Soumrak idolů (přel. František Benhart, Olomouc 1996) a soubory Svěrací kazajka anonymity (přel. F. Benhart a Jana Špirudová, Praha 1999) a Temné nebe Ameriky (přel. Martina a Pavel Šaradínovi, Brno 2000).