Na české překlady odkázaný čtenář by snad v posledních několika letech mohl získat dojem, že současná švédská literatura zná kromě několika výjimek jen dva žánry – detektivku a humoristický román. Pravda je naštěstí o něco složitější a mezi švédskými spisovateli lze najít řadu autorů, kteří těmto módním vlnám nepodlehli. Jedním z nich je Rolf Almström (*1961), jehož cenou za nejlepší debut oceněná prvotina Sånt man säger (To se tak říká) se k čtenářům dostala v roce 1990. Od té doby Almström vydal dalších pět knih, z nichž prozatím poslední je sbírka novel Tänk inte på mig (Nemysli na mě). Jedna z Almströmových povídek byla byla také zfilmována pod názvem Kl:K.

Novely nespojuje jejich hlavní postava ani žádný motiv, byť podle obálky by čtenář soudil, že jde o postřehy zvědavého souseda pozorujícího oknem dění na ulici. Jednotícím prvkem knihy je místo děje – novely se odehrávají ve stockholmské čtvrti Södermalm, známé po celém Švédsku jako útočiště lidí s nekonformními názory, preferujících alternativní způsoby života. Takovéto prostředí vytváří optimální kulisy pro mírně řečeno neobvyklé situace, v nichž se hrdinové jednotlivých novel často ocitají – snad nejbizarnější z nich je novela Cederlund, kde nájemník jednoho bytu zjistí, že jeho jmenovky na dveřích i na poštovní schránce kdosi přelepil právě jménem Cederlund, přičemž nikde v okolí nikdo toho jména nebydlí.

Neobvyklou a chvílemi až neskutečnou atmosféru jednotlivých novel dokresluje skutečnost, že množství postav nevystupuje pod svým jménem, nýbrž jen pod nějakou prvotní charakteristikou, která pozorovateli vytane při prvním kontaktu na mysli („Červená bunda“, „Bendžoman“ apod.). Řada postav se vyskytuje ve více novelách, vzhledem k jejich nepříliš konkrétnímu popisu si však čtenář vlastně nikdy nemůže být jistý, zda se skutečně jedná o jednu a tutéž osobu. Podobně nejasný a vágní zůstává i děj, který lze často shrnout do jedné, nadto nijak objevné věty. Tak například jedna z povídek je v podstatě jen o tom, že hlavního hrdinu zmlátil kamarád z dětství, ale napadený tuto informaci před policií tají a tvrdí, že útočníka nezná; v jiné pozve hlavního hrdinu na návštěvu jeho sousedka-umělkyně a vykládá mu o svém nejnovějším výtvoru. Poněkud neobvyklé mimochodem je, že ani jeden ze šesti textů nenese stejný název jako celá kniha.

Samotný děj jednotlivých novel tedy není nejsilnější stránkou knihy, ale vypravěč se na mnoha místech nechává strhnout k líčení událostí, které s hlavní linií příběhu přímo nesouvisejí, avšak čtenáři danou postavu či předmět přibližují a pomáhají mu představit si popisované skutečnosti plastičtěji. Nutno ocenit, že tyto odbočky sice neposouvají děj kupředu, ale jsou psány velice čtivě, takže čtenář se pozvolna noří do sledu vypravěčových myšlenek, aniž by měl pocit, že se jen zdržuje od hlavní dějové linie.

Novely jsou plné odkazů na moderní komunikační technologie a nutí čtenáře položit si otázku, nakolik současná generace ztrácí představu jasné hranice mezi virtuálním a reálným světem. Zejména první z nich, s jednoznačným názvem Aktualizace statusu, ukazuje, kam až člověka může dovést ztráta vlastního soukromí i respektu před soukromím druhých na sociálních sítích.

Knihu ocení především čtenáři, kteří preferují rozvíjení vlastní fantazie na základě mlhavých náznaků a nepovažují otevřené konce za selhání autora. Avšak kdo očekává svižné tempo děje a jednoznačné vyznění pointy, měl by se raději poohlédnout po četbě někde jinde.