Bezejmennou vypravěčkou osudů čtveřice mladých lidí, jejich rodin a známých je mladá švábská Němka z rumunského Banátu. Ta se už za studií na univerzitě seznámí s trojicí mladíků Edgarem, Kurtem a Georgem, jejichž protirežimní smýšlení je jí blízké. Současně se tím však ihned stává předmětem zájmu tajné policie, která ji od té chvíle nespouští z očí. Obětí jejího nátlaku a šikany se postupně stává celá vypravěččina rodina.

Nejistota sílící v srdcích
Herta Müllerová ve svém románu, který v německém originále vyšel roku 1994 a vysloužil si Kleistovu cenu, hledá odpověď na jednoduchou otázku: existuje v totalitním státě přátelství? A pokud ano, jaké jsou jeho podmínky? Jedná se o ryzí přátelství, nebo jen o krátkodobý vztah vzájemné útěchy? Mohlo by se zdát, že čtveřici mladých lidí pronásledovaných rumunskou tajnou službou Securitate jejich společné soužení stmelí, jenže dokončení univerzitních studií a přidělení pracovní pozice na odlišných místech postupně vede k odcizení, a dokonce i k záchvěvům vzájemné nenávisti. Přestože se navzájem potřebují, jejich srdci postupně prorůstá nedůvěra živená bezmocí. Jejich pospolitost nemá možná tak pevné základy, jak se zprvu zdálo. Podobně je tomu ve všech vztazích zobrazených v knize. Skutečnou lásku vytlačuje fyzický chtíč, nadějné přátelství balancuje na křehké hraně všeprostupující nejistoty. Jako by se tradiční vzorec lidské intimity zcela rozpadl. Zkouškou důvěry a vzájemného pochopení přitom neprocházejí pouze vztahy milenecké a přátelské, ale také ty mezi dětmi a jejich rodiči, kteří jsou činností svých potomků nepřímo zasaženi.

Dějiny totalitního šílenství
Celý politický systém zobrazený v knize se zdá prožraný nemocemi podobně jako samotný diktátor a nakaženy jsou společně s ním i jeho oběti. Koho nepostihne konkrétní nemoc (jako např. vypravěččinu kamarádku Terezu rakovina), strádá vnitřně. Životní podmínky, neustálé výslechy a sledování a v neposlední řadě i ztráta zaměstnání dohánějí hrdiny k šílenství. Šílenství ve svých nejrůznějších podobách uchvátí postupně vypravěččinu zpívající babičku, starostlivou, ale bojácnou matku, která se nedokáže se situací dost dobře vyrovnat, i nejmladší generaci hlavních protagonistů. Kurt, který pracuje mezi dělníky na jatkách, nesnese jejich krádeže ve spolupachatelství a chlemtání hovězí krve. Georg, jenž ztratí místo venkovského učitele, postupně pozbývá kontaktu s realitou a cele se upne k odchodu z vlasti. Ani ten se však pro něj nestane vytouženým vysvobozením. „Když jsme vídali proletariát plechových ovcí a dřevěných melounů přicházet ze směn a odcházet na směny, povídali jsme si, Edgar, Kurt, Georg a já, jak jsme odešli z domova. Edgar a já jsme pocházeli z vesnice a Kurt a Georg z maloměsta. Vyprávěla jsem o pytlích s dovlečenými morušovníky, o dvorcích starých lidí a o Lolině sešitu: o krajině opuštěné, ale vpečetěné do tváře. Edgar přikyvoval a Georg řekl: Všichni tu zůstanou venkovany. Hlava domov opustila, ale nohy uvízly na venkově, prostě jen v jiné vesnici. V diktatuře města neexistují, všechno je malé, protože každý hlídá každého.“ (str. 45) Ruku v ruce se stísněností a nejistotou jednotlivých životů se do románu vkrádá celkový potemnělý obraz Rumunska 80. let. Zatímco městský blázen se seschlou kyticí květin čeká na dávno popravenou družku a němá trpaslice se opakovaně stává obětí sexuální žádostivosti, aniž by jí kdokoli pomohl nebo ji bránil, domácí politický odboj shromažďuje informace o lidech zastřelených na útěku a posílá jejich seznamy do zahraničí. Laskavost a přízeň pohraničníků se pořizují buď za drahé peníze, nebo za vlastní tělo.

Strach ukrytý pod přikrývkou
Je-li autorčin román Rozhoupaný dech především o hladu bez konce, v Srdci bestie roli titulního tématu přebírá strach. Strach, který nevyplouvá na povrch a ani zdánlivě neurčuje konání hrdinů, s nímž však všichni žijí v jakési nedobrovolné koexistenci. Tento strach se zrcadlí v mnoha náznacích. Zubní kartáček v kapse se chvěje očekáváním brzkého zatčení, chybějící nastrčený vlas v osobní korespondenci zase prozrazuje, že obálku někdo rozlepil a její obsah četl, než ji přeposlal dál. Románový svět Herty Müllerové není svět svých hrdinů, ale těch, kteří je sledují na každém kroku. Přesně takový svět se autorka v románu snaží zobrazit. Ceauşescovo Rumunsko je v Srdci bestie země omezených možností, v níž neomezenou mocí vládne tajná policie v čele s komisařem Pjelem. Pjele neváhá použít jakýchkoli metod, aby vymýtil nežádoucí škůdce, a diktátor Ceauşescu zůstává v zákulisí svého divadla-světa a krmí nemocnou zemi strachem. Právě strach totiž plodí další bezejmenné „chlemtače krve“, kteří přikyvují diktátorskému režimu, a zasazuje zrnko nedůvěry i do srdcí těch, kteří by za jiných okolností byli sobě navzájem oddanými přáteli.