21. dne měsíce července 1743 jsem odcestoval ze Stockholmu a 27. jsem dorazil do Ystadu, poté co jsem projel městy Södertälje, Nyköping, Norrköping, Linköping, Gränna a Jönköping. V Ystadu jsem se setkal s hraběnkou de la Gardie, s jejími dvěma dcerami a dvěma hraběcími syny, s hrabětem Fersenem, s majorem Landtingshausenem a magistrem Klingenbergem. 31. přijel generál Stenflycht se synem a kapitán Scheckta.

V důsledku nepříznivého větru jsme vypluli teprve 5. srpna. Cestoval jsem ve společnosti generála Stenflychta. 6. jsme dorazili do Stralsundu a 7. časně ráno jsme vstoupili do města. Téhož dne hraběnka s generálem odjeli.

Ve Stralsundu jsem si opět prohlédl pevnost od věže Badentor až po Frankentor, Triebseer Tor a Kniepertor, jakož i domy, kde byl na kvartýru král Karel XII., Meijerfeldtův palác, kostely sv. Mikuláše, sv. Jakuba – ten byl při obléhání pobořen – a svaté Panny Marie. Vykonal jsem návštěvu u velitele plukovníka Schwerina, superintendanta Löpera a ředitele pošty Criwitze. V kostele sv. Mikuláše mi byly ukázány hodiny, do kterých v letech 1670, 1683 a 1688 uhodil blesk, právě když rafije ukazovala 6 hodin. Potom jsem si prohlédl nové opevnění před Kniepertorem. Setkal jsem se s Carlem Hesperem Benzeliusem. Podíval jsem se na vodárnu, která zásobuje město, tvoří ji dva vodovody.

9. srpna jsem odcestoval ze Stralsundu přes Damgarten. V Meklenbursku jsem projel kolem Ribnitzu a dorazil do Roztok, kde jsem si prohlédl osm kostelů, pět větších a tři menší, a klášter pro osm jeptišek, ty tam však nebyly.

Odtamtud jsem odcestoval do Wismaru, kde je šest kostelů. Nejhezčí jsou sv. Panna Maria a sv. Jiří.

11. srpna odjezd z Wismaru, cestou jsem si prohlédl Gadebusch, kde se odehrála bitva mezi Švédy a Dány. Potom do Ratzeburgu, který obklopuje bažina, proto jsem projížděl po dlouhém mostě.

12. srpna jsem dorazil do Hamburku a ubytoval se v Keiserhofu. Tamtéž hraběnka de la Gardie. Setkal jsem se s baronem Hamiltonem, Reuterholmem, Triewaldem, Königem, asesorem Awermanem, byl jsem představen princi Augustovi, bratru Jeho královské Výsosti, který mluvil švédsky, potom mne nejvyšší maršálek Lesch představil Jeho královské Výsosti Adolfu Frederikovi. Toho jsem informoval o obsahu své knihy, která půjde do tisku, a ukázal jsem mu recenze svých dřívějších prací.

6.–7. dubna, N.B. N.B. N.B.

Večer se mne zmocnilo pokušení jiného druhu, a to mezi osmou a devátou hodinou, kdy jsem si četl o Božích zázracích učiněných skrze Mojžíše. Připadalo mi, že se mi do toho plete vlastní rozum, že nedokáži mít tak silnou víru, jak by bylo třeba. Věřil jsem i nevěřil a domníval jsem se, že právě proto se andělé a Bůh ukazují pastýřům a ne filozofovi, který do hry vkládá rozum, jako když se například ptáme, proč Hospodin využil vítr, když svolával kobylky, proč zatvrdil faraonovu mysl, proč nejednal hned, a podobné věci, kterým jsem se asi v hloubi duše usmíval, ale které dokázaly oslabit víru. Díval jsem se do ohně a říkal jsem si: Také bych neměl věřit, že ten oheň existuje, když vnější smysly jsou šalebnější než to, co praví Bůh, jenž je pravda sama, ipsa veritas. Měl bych spíš věřit tomu než sám sobě. V takových a podobných myšlenkách jsem strávil hodinu či hodinu a půl a v hloubi duše jsem se usmíval pokušiteli. Třeba dodat, že toho dne jsem se vypravil do Delftu a celý den jsem se těšil té milosti, že jsem se hroužil do hlubokých duchovních úvah, nejhlubších a nejkrásnějších, jaké jsem kdy měl, od rána až do večera. Což způsobil duch, jehož jsem u sebe nalezl.

V deset hodin jsem ulehl na lůžko a cítil se poněkud lépe. Půl hodiny nato jsem pod hlavou uslyšel hluk a pomyslel si, že odchází můj pokušitel. Vzápětí mnou s hřmotem několikrát projelo mocné zachvění, od hlavy a celým tělem. Zjistil jsem, že se mne zmocňuje cosi posvátného. Poté jsem usnul a kolem dvanácté, jedné nebo druhé hodiny v noci mnou projelo tak silné zachvění od hlavy až k patě, doprovázené hřmotem, jako by do sebe narážela spousta vichrů. Otřáslo to mnou, bylo to nepopsatelné, srazilo mne to na tvář. A tehdy, leže na zemi, jsem se úplně probudil a všiml si, že jsem spadl z lůžka. Divil jsem se, co to znamená. Mluvil jsem, jako bych byl vzhůru, ale zjistil jsem, že slova mi jsou vkládána do úst. Pravil jsem: Ach, všemohoucí Jezu Kriste, ve své velké milosti ráčíš sestoupit k tak velkému hříšníkovi, činíš mne hodna této milosti! Sepjal jsem ruce a modlil se, a tehdy se zjevila ruka, která pevně stiskla moje ruce. Hned nato jsem pokračoval ve své modlitbě řka: Slíbil jsi, že se smiluješ nad všemi hříšníky, nezbývá ti tedy než dodržet slovo. V tom okamžiku jsem seděl Kristu na klíně a spatřil ho tváří v tvář. V jeho tváři byl posvátný výraz a vše, co se nedá popsat, usmívala se a já si myslím, že taková byla i tehdy, když žil. Promluvil a zeptal se mne, zda mám zdravotní pas. Odpověděl jsem: To ty, Pane, víš lépe než já. – Čiň tedy, pravil. Ve své mysli jsem zjistil, že to znamená: Miluj mne opravdově. Nebo: Učiň, co jsi slíbil. Bože, dodej mi k tomu milosti. Zjistil jsem, že to není v mých silách. Celý roztřesený jsem se probudil. Opět jsem upadl do stavu zamyšlení, kdy jsem ani nespal, ani ne­bděl. Řekl jsem si: Co to může být, spatřil jsem Krista, Syna Božího? Je hřích, že o tom pochybuji. Ale jelikož je nám přikázáno, abychom duchy prověřovali, o všem jsem přemýšlel a z toho, co se odehrálo předcházející noci, jsem poznal, že mne celou noc očišťoval, ovinoval a opatroval Duch svatý, a tudíž mne na toto připravil. A také že jsem padl na tvář a že slova, která jsem pronesl, jakož i moje modlitba nevyšly ze mne samého, nýbrž mi byly vloženy do úst, ačkoli jsem mluvil já, a že vše je svaté. Tak jsem poznal, že s takovým hřmotem sestoupil sám Boží Syn, to on mne srazil tváří k zemi, způsobil mou modlitbu a pravil, že je sám Ježíš. Modlil jsem se, aby mi bylo odpuštěno, že jsem o tom tak dlouho pochyboval a také že mne napadlo požadovat zázrak, což jsem nyní shledal nepatřičným. Poté jsem se modlil a prosil pouze o milost, na nic víc jsem se nezmohl, ovšem potom jsem ještě přidal modlitbu, aby mi bylo dopřáno lásky, která je dílem Ježíše Krista, a nikoli mým. Mezitím jsem se často roztřásl.

17.–18. (dubna)

Příšerné sny o tom, jak kat peče hlavy, které setnul. Dlouho vkládal jednu pečenou hlavu po druhé do prázdné trouby, ta se však nikdy nenaplnila. Prý to bylo jeho jídlo. Byla to velká ženština, usmívala se a měla s sebou malé děvčátko. Potom se mi zdálo, jak mne ďábel vodí do různých hlubin a svazuje mne. Nepamatuji si vše. Svázaným mnou pohazovali po celém pekle.

30. dubna – 1. května

Spatřil jsem muže s kordem, který stál na stráži. Ten kord byl špičatý a ostrý a muži cosi vyčuhovalo z rukávu pláště. Byl jsem před ním v nebezpečí, viděl jsem, že je přiopilý, mohl mi tudíž ublížit. Znamená to, že jsem předešlého dne trochu přebral, což není duch, spiritus, nýbrž dílo těla, carnis, a tudíž hřích.

Potom se mi zdálo, že s sebou mám Eleasara, nebožtíka bratra. Napadl ho kanec, držel ho a kousal. Chtěl jsem prase stáhnout hákem, ale nemohl jsem. Pak jsem se narovnal a uviděl, že Eleasar leží mezi dvěma kanci a ti mu žerou hlavu. Nesehnal jsem nikoho, kdo by mu pomohl, proběhl jsem kolem. Znamená to myslím, že jsem si předešlého dne zřejmě dopřával, curerat pelliculam, a příliš si užíval, což je také dílo těla, opus carnis, a ne ducha, spiritus. Tak totiž žijí prasata a Pavel to zakazuje, říká se tomu pitky, commissationes.

15.–16. (dubna)

Zdálo se, že vylézám po žebříku z velké hlubiny. Následovaly mne další osoby, ženy, které jsem znal. Stál jsem bez hnutí a záměrně je děsil, pak jsem vylezl, narazil na zelený násep a lehl si. Ostatní mne následovali, pozdravil jsem se s nimi, byly to ženy, ulehly vedle mne, jedna mladá a jedna trochu starší. Oběma jsem políbil ruce a nevěděl jsem, kterou mám milovat. Byly to mé myšlenky a duševní práce, ouvrage d’esprit, dva druhy. Nakonec se mnou vystoupaly a já jsem je získal nazpět, pozdravil jsem se s nimi a znovu je přijal.