Americká Národní knižní cena 2014
Hrůzy války, Čína, magická poezie a „rasistické vtipy“ – i takový byl letošní ročník prestižní americké ceny za literaturu.
National Book Award (Národní knižní cena) je výroční americké literární ocenění, které se od roku 1950 uděluje americkým autorům za knihy publikované v daném roce. Cena byla zavedena již o čtrnáct let dříve a pak na několik let přerušena, když Spojené státy vstoupily do druhé světové války. Její předválečná verze zahrnovala také neamerické autory a vydavatele, ale od toho se později upustilo. Knižní cena se uděluje vždy ve čtyřech kategoriích – próza, literatura faktu, poezie a literatura pro mládež. Součástí ceremonie je také předání dvou ocenění za celoživotní přínos americké literatuře a literární komunitě.
Letošní vyhlášení vítězů proběhlo 19. listopadu 2014 v New Yorku a na pomyslném piedestalu stanuli následující autoři: Phil Klay se sbírkou povídek Redeployment v kategorii próza, Evan Osnos s knihou Age of Ambition: Chasing Fortune, Truth and Faith in the New China v kategorii literatura faktu, Louise Glücková s básnickou sbírkou Faithful and Virtuous Night v kategorii poezie a Jacqueline Woodsonová s pamětmi Brown Girl Dreaming v kategorii literatura pro mládež.
Phil Klay je bývalý příslušník námořní pěchoty Spojených států, v současné době novinář a spisovatel, který od ledna 2007 do února 2008 sloužil v irácké provincii Anbár jako důstojník pro veřejné záležitosti. Klayův Redeployment zavede čtenáře do první linie bojů v Iráku a Afghánistánu, ale zabývá se i dalšími tématy, například návratem vojáků do běžného života. Jak podotýká hrdina jedné z povídek, váleční veteráni bývají po návratu domů obklopeni lidmi, kteří je nemohou pochopit: „nemají ani potuchy o tom, kde leží Fallúdža“, místo, kde padli tři příslušníci jeho jednotky. Kniha se vyznačuje drsným, syrovým realismem a emoční hloubkou, pramenící především z autorovy osobní zkušenosti. The New York Times sbírku označily za „dosud nejlepší knihu o tom, co válka spáchala na lidských duších“, a podle některých má dílo, které hovoří ke všem bez ohledu na národnost, nakročeno k tomu, stát se klasikou válečné literatury.
Za obecně relevantní lze považovat i nejnovější počin Evana Osnose, novináře z magazínu The New Yorker a do roku 2013 zahraničního korespondenta pro Peking. Jeho kniha se soustředí na Čínu, zemi, která se díky svému současnému kulturnímu a ekonomickému vzestupu a postupně sílící pozici nové supervelmoci těší mezinárodní pozornosti. Kniha Age of Ambition: Chasing Fortune, Truth and Faith in the New China nabízí zasvěcený pohled zevnitř na dnešní čínskou společnost. Ten stojí v ostrém kontrastu ke stereotypním představám člověka zvenčí: totiž že Čínu obývá národ bezohledných plutokratů, bezpodmínečně oddaných pracujících a studentů, že se zde korupci daří přinejmenším stejně dobře jako ekonomice. Autor ukazuje místní lidi a jejich každodennost i sílu na pozadí dramatických změn, k nimž v jejich zemi dochází. Evan Osnos je nejen na slovo vzatý znalec místních poměrů, ale také zdatný spisovatel se smyslem pro ironický humor, jehož kniha je vše možné, jen ne sbírka nudných faktů.
Od odborné literatury se přesouváme do říše mysteriózní osudové poezie. Louise Glücková je jednou z nejlepších amerických básnířek současnosti a od roku 2003 „básník laureát“ Spojených států amerických. The New York Times charakterizovaly její Básně 1962–2012 jako „zásadní událost na americké literární scéně“, a pokud jde o kvalitu, autorčin nejnovější počin, Faithful and Virtuous Night, za nimi nijak nezaostává. Velká část sbírky se odehrává na imaginárním venkově a najdeme v ní i několik básní v próze. Hlavním vypravěčem – v části textu jde o Glückové alter ego, v části o propracovanější fiktivní postavu – je stárnoucí malíř, muž, jehož přítomnost lze z hlediska hlavní obsese sbírky považovat za klíčovou. Básnířka se intenzivně zaobírá tématem odchodu – myšlenkou, že náš život jednou skončí, přestože život sám musí zákonitě pokračovat dál. Faithful and Virtuous Night je výjimečné dílo především díky svébytnému básnickému jazyku, myšlenkovému obsahu i autorčině schopnosti proměnit i ty nejobyčejnější každodenní chvíle v neopakovatelný magický okamžik hodný básně.
Poslední ze čtyř oceněných je Jacqueline Woodsonová, afroamerická autorka knih pro děti a mládež. Její kniha Brown Girl Dreaming je netypická v tom smyslu, že jde o paměti napsané ve volném verši. Woodsonová popisuje svou zkušenost černošské dívky vyrůstající v Americe šedesátých a sedmdesátých let, v době, kdy se nad afroamerickým obyvatelstvem stále vznášel stín Jima Crowa. Jacqueline se narodila v Ohiu, avšak většinu dětství strávila u prarodičů v Jižní Karolíně, kde rychle pochopila význam slova segregace. Pozdější stěhování do Brooklynu znamenalo větší svobodu, ale zároveň bylo spojené s pocitem ztráty: „Kdo by miloval místo, kde nerostou borovice?“ ptá se autorka v jedné části knihy. Všechny její básně nabízejí intimní pohled do duše dítěte, které hledá své místo ve světě. Jsou výstižné, emočně silné a zároveň všeobecně dostupné: autorčinou nejsilnější stránkou je skutečně schopnost oslovit mladé čtenáře. Zvláštní službu pak Brown Girl Dreaming prokáže těm, kteří si nedůvěřují a jejichž dětství není nejsnadnější: dodá jim inspiraci, podporu a odvahu.
Pětašedesátý ročník Americké knižní ceny moderoval americký spisovatel a scenárista Daniel Handler, coby autor knih pro děti známý pod pseudonymem Lemony Snicket. Při uvádění první z oceněných, Afroameričanky Jacqueline Woodsonové, se Handlerovi podařilo vyvolat bouři nevole vtipkováním o její alergii na vodní meloun. Každý Američan zná stereotypní (a bezpochyby rasistický) předpoklad, že všichni černoši mají rádi vodní meloun. Čistě proto byl Handler za své výroky později pranýřován ve většině médií. Autorce ovšem neřekl nic jiného, než že jestli má alergii na vodní meloun, měla by to použít v nějaké knize. Woodsonová prý odpověděla, ať to udělá on sám, na což Handler opáčil, že do toho by se pustil jen s posvěcením od ní, filozofa Cornella Westa, Toni Morrisonové a Baracka Obamy. Je tedy nasnadě, že se svým výrokem nechtěl strefit do afroamerické autorky, nýbrž do politické korektnosti vládnoucí veřejnému diskurzu v USA. Brzy však přijal pohled ostatních, omluvil se a přislíbil věnovat 110 000 dolarů na kampaň za rozmanitost knih pro děti.