Popularita severské krimi v současné době u nás nezná mezí. Ze všech stran se na nás valí reklamní upoutávky na Larssona, Nesbøho, Keplera a další. Nedávno se na českém trhu objevil další nováček – Nor Jørn Lier Horst (nar. 1970), který v Norsku patří k úspěšným autorům kriminálních románů a divadelních her. Až do září 2013 pracoval jako vyšetřovatel ve vestfoldském policejním okrsku, v současné době se živí jako spisovatel na volné noze. Vzhledem k tomu, že zúročuje zkušenosti vyšetřovatele a studia kriminologie, filozofie a psychologie, bývají jeho kriminální romány vyzdvihovány pro svou věrohodnost. Nakladatelství Jota na jaře 2014 krátce po sobě vydalo Horstův kriminální román Na zimu zavřeno a detektivku pro „mladé čtenáře ve věku 9‒14 let“ s názvem Záhada mloka.

Když se mi Záhada mloka dostala do rukou, byla jsem notně skeptická. To chtějí severskou krimimánií nakazit i děti? Když jsem ale knihu otevřela, na vnitřní straně desek mě ihned upoutal plánek penzionu Perla a mapa jeho okolí. V tu chvíli jsem se vrátila v čase zpět do dob, kdy jsme všichni s nadšením četli o dobrodružstvích Správné pětky, které už ve 40. letech 20. století vdechla život britská spisovatelka Enid Blytonová. Její knihy se tehdy obešly bez mrtvol, ale napětí, atmosféra nebezpečí či nadšení z řešení záhad jim rozhodně nechyběly.

Záhada mloka naplňuje nostalgické očekávání zejména zpočátku. Cecílie, asi dvanáctiletá dcera majitele penzionu Perla, objeví na pláži tělo neznámého muže. Povšimne si stop, které svědčí o pohybu neznámé osoby na místě činu, přivolaná policie však stopy poničí. Na moři se najde opuštěný člun, a tak se policie domnívá, že mrtvý muž s člunem ztroskotal a utopil se ve vlnách. Tím je případ uzavřen. Místo činu naštěstí ještě před tím vyfotil Leo, syn nové provozní penzionu. Společně s Cecílií, její kamarádkou Une a psem Egonem se snaží přijít záhadě na kloub. Pomocí nejmodernější techniky, díky volnému přístupu do ubytovací databáze a k pokojovým klíčům děti postupně zjišťují, kdo mrtvý muž byl, co na moři u penzionu pohledával a proč ho stihla smrt. Kvůli své nebojácnosti se dostávají do řady ošemetných až nebezpečných situací.

Knížka svůj severský původ rozhodně nezapře. Autor zdařile buduje napětí a jeho styl působí příjemně civilním dojmem. Na druhou stranu se nevyvaroval několika „severských“ klišé – hlavní hrdince Cecílii umřela maminka, v kuchyni penzionu pracuje imigrant (kupodivu Rakušan), Cecíliina nejlepší kamarádka Une je líčena jako „klučičí holka“, rázná, emancipovaná dívka, která vypadá a chová se jako chlapec (stejně jako George ze Správné pětky, obě navíc mají nerozlučného psího kamaráda). Protože se jedná o knihu pro děti a mládež, nesmí chybět ani výchovná složka, zosobněná Sókratovým výrokem „Vím, že nic nevím“ a jeho metodou kladení otázek. To je samo o sobě chvályhodná snaha, sókratovské vsuvky však působí notně uměle. Otazník visí také nad na jedné straně suverénním používáním nejnovější techniky (iPhony, drahé zrcadlové fotoaparáty, ultratenké notebooky) a na druhé straně absolutní nevinností dětí v oblasti partnerských vztahů. Nevěrohodně působí i chvíle, kdy se děti samy v noci a za bouřky vydávají ve člunu na moře pronásledovat domnělé pachatele. Vše výše uvedené možná zarazí dospělého čtenáře, na zážitek z četby cílové skupiny to ale nejspíš nebude mít sebemenší vliv. Zhruba do své poloviny je příběh napínavý a vcelku vynalézavý, založený na náznacích a důvtipu. Poté se proměňuje v klopotnou honbu za všemi možnými podezřelými a i děti by si zasloužily trochu nápaditější rozuzlení, než jaké jim autor zatím nabízí. Proč zatím? Ne všechna úmrtí jsou v knize rozřešena, a jak naznačuje první kapitola druhého dílu, umístěná v závěru Záhady mloka, mladí čtenáři se už nyní můžou těšit na další pokračování (v norštině zatím vyšlo dílů pět).