Na první pohled titul nové publikace Divadelní kostým může evokovat encyklopedicky laděný přehled či výpravnou publikaci, jejichž cílem je obsáhnout problematiku divadelního kostýmu v celé šíři. Podtitul Absolventi „Tröstrovy katedry“ scénografie DAMU první domněnku vyvrací a téma zužuje. I přesto až první řádky Vlasty Koubské čtenáři, ať odborníkovi, či laikovi, nastíní, že jde o zajímavě, byť stručně pojatý pohled na vývoj určitého typu divadelního kostýmu. Publikaci obohacuje bohatá obrazová příloha – na sto padesát kostýmních návrhů nebo fotografií z realizovaných inscenací.

Kniha Divadelní kostým: Absolventi „Tröstrovy katedry“ scénografie DAMU se věnuje třem vybraným typům divadelních kostýmů, které navrhoval a realizoval zakladatel katedry František Tröster. Jak se například proměňovaly kostýmy pro inscenace Sluha dvou pánů, Příhody lišky Bystroušky či Ze života hmyzu za posledních padesát let? Čím a kým se tvůrci inspirovali? Jakým způsobem o kostýmních návrzích absolventi pražské DAMU, mnozí přímo studenti Františka Tröstera, přemýšleli? Projektu, jenž svým způsobem vzdává i hold dlouholeté pedagogické činnosti Františka Tröstera, se zúčastnili kostýmní výtvarníci, v jejichž tvorbě je odkaz zakladatele katedry scénografie citelný, rozpoznatelný a definovatelný.

Katedra scénografie na pražské Divadelní akademii múzických umění je nejstarší katedrou scénického a kostýmního výtvarnictví na světě. Její historie se píše od roku 1945–46. Za více než šedesát let své existence „vychovala“ na čtyři sta absolventů, z nichž někteří se výrazně věnovali či stále věnují kostýmní tvorbě. Realizační tým výzkumu, Vlasta Koubská (autorka textů), Ivana Brádková a  Jana Zbořilová, oslovil ke spolupráci všechny. Nakonec se v publikaci sešlo na třicet šest absolventů katedry – kostýmních výtvarníků a scénografů, na jejichž práci jsou přiblíženy metody, které za posledních pět desetiletí uplatňovaly a uplatňují v kostýmní tvorbě. „Cesta uplatňovaná na katedře scénografie DAMU je cestou pracného promýšlení, pečlivé výrazové a pohybové kresby, hledání asociačních souvislostí a vymýšlení neotřelých forem s cílem vytvořit funkční a dramatický kostým. Teprve čas ale ukáže, zda tato tvůrčí metoda v kostýmním výtvarnictví přetrvá i v budoucnu.“

Publikace obsahuje tři kapitoly, které zpracovávají pro kostýmní tvorbu komplikované oblasti, což jsou zejména kostýmy nereálných postav a zvířat: Inspirace komedií dell’arte, Kostýmy zvířecích bytostí a Zrozeno z mýtů a představ. Součástí každé kapitoly jsou popisované kostýmní návrhy nebo fotografie z realizovaných představení. Na závěr knihy jsou uvedeny krátké medailony zmiňovaných šestatřiceti tvůrců. Veškeré texty jsou paralelně přeloženy i do anglického jazyka.

Commedia dell’arte, divadlo barokní Itálie, svými kostýmními typy ovlivňuje divadlo v podstatě do dneška, i když její největší rozmach datujeme zhruba od poloviny šestnáctého do poloviny sedmnáctého století. Publikace poukazuje na rozličné způsoby nakládání s těmito zavedenými typy, počínaje odkazem na poválečné realizace Františka Tröstra až po současnost. Vlasta Koubská zde mj. podtrhuje, že kostýmní návrhářství je výtvarná disciplína, která vyžaduje výtvarně zdatného umělce. Pozastavuje se proto nad trendem posledních let: „Zvláště u mladších kostýmních výtvarníků se začíná objevovat nový fenomén – názor, že není potřeba umět brilantně kreslit figuru, její pohyb, výraz, hereckou akci. Stačí pouhá představa o podobě kostýmu, kterou pak umělec realizuje na hereckém těle.“

Rozdílné tvůrčí principy sleduje i následující text, věnovaný kostýmům zvířecích bytostí, jež jsou v dramatické literatuře poměrně hojně zastoupeny. K nejstarším patří Aristofanovy Žáby a Ptáci, z moderních dramat je hojně inscenovaný Maeterlinckův Modrý pták, Ze života hmyzu bratří Čapků, Shakespearův Sen noci svatojánské, Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky, dále Kniha džunglí, Broučci, Pták Ohnivák, Alenka v říši za zrcadlem a mnohé další. „Posláním kostýmního výtvarníka je narušit běžné stereotypy a najít nové, originální souvislosti, odhalující nové významy, které rezonují mezi dramatickým zobrazením zvířecí postavy a lidským vnímáním světa.“ Na příkladech z praxe tak vyplývá, že kostým zvířete by neměl být ani ilustrací, ani karikaturou, ani zběžnou charakteristikou. I přesto, že text kapitoly rozsahem působí stručně, je věcný a srozumitelný. Autorka i na tak malé ploše dokázala čtenáři zprostředkovat představu vývoje kostýmového pojetí zejména u Janáčkovy opery a komedie bratří Čapků. František Tröster Bystroušku vypravoval celkem šestkrát, zde je dáván do souvislostí s kostýmy Jaroslava Meleny, Jany Zbořilové a Dany Haklové – Svobodové.

Jakým způsobem zpodobnit legendární a fantastické bytosti, postavy z pověstí a mýtů? Právě ony jako by kostýmnímu výtvarníkovi otevíraly nejširší pole působnosti, nabízely uplatnění bezbřehé fantazie. Ve všech publikovaných návrzích a realizacích v kapitole Zrozeno z mýtů a představ je patrná snaha po originalitě zpracování. „Přes to všechno stále v mnohém navazují na tradiční či barevné kánony, využívají rekvizity v zavedených ikonografických schématech.“ Jak tedy zajímavě, a zároveň srozumitelně a čitelně pojmout postavy zrozené v představách – anděly, čerty, ďábly, čarodějnice, smrtky, konkrétně pak například výpravu inscenací, jako je Faust, Prsten Nibelungův či Hrátky s čertem? „Pokud se autorovi podaří vytvořit takový kostýmní znak, jehož všechny atributy – materiál, barva, střih, forma, kompozice i funkce – mají pro diváka významovou srozumitelnost, pak jeho prostřednictvím může být obohacena herecká akce i celé pojetí dramatické postavy a potažmo dramatické situace.“

Publikace Divadelní kostým: Absolventi „Tröstrovy katedry“ scénografie DAMU přehledově zpracovává tři specifická témata v oblasti divadelní kostýmní tvorby, a to v časovém horizontu fungování katedry scénografie a v kontextu umělecké činnosti jejího zakladatele a vybraných absolventů. Přínosem knihy je, že na konkrétních příkladech demonstruje zásadní tvůrčí a pedagogické přístupy a tradice Tröstrovy školy. Nabízí se však otázka, nakolik bylo téma vyčerpáno a zda by nestálo za to pokračovat v detailnějším výzkumu.