Titul Srdcový erb sice asociuje pohádková či rytířská dobrodružství, avšak skrývá se pod ním detektivní příběh zasazený do současnosti. Všímavá trojice dětí z lázeňského města se postaví zlu, které představují kořistničtí dospělí. Aby děti v tomto střetu uspěly, musejí se ponořit do historie města, v němž žijí.

Městečko Kalwar se pyšní lázněmi s léčivou vodou, starým klášterem, jenž dávno slouží jako umělecká škola, architektonicky zajímavým mostem a malebnou čtvrtí domků postavených ve skále nad řekou. V kalwarských reáliích není těžké rozpoznat inspiraci jihočeskou Bechyní, kde autorka Ivana B. Englmaierová působí jako učitelka na ZUŠ. A ve školní třídě začíná i dětské pátrání po záhadách, které se odehrávají v klášteře i celém městě.

Dvanáctiletá Anima svůj výtvarný úkol nedopatřením vytvoří na unikátní „nanopír“ s dosud neprobádanými vlastnostmi. Erb z klášterního náhrobku, který na zvláštní druh papíru překreslila, začne ožívat a ponoukat děti ke zkoumání minulosti. Ta, jak záhy zjišťují, bezprostředně souvisí s aktuálním děním ve městě.

Autorce se zpočátku daří zápletku konstruovat přesvědčivě. Nevrhá své dětské hrdiny doprostřed neadekvátních dobrodružství, ale napětí zesiluje postupně a neopomíjí ani všední okamžiky v životě literárních postav. Pozornost věnuje především dětským hrdinům, zatímco postavy dospělých zůstávají příliš schematické a ploché (např. idealizovaná učitelka výtvarné výchovy Aina Gealová, padoušský majitel lázní Kazimír Mal) či samoúčelně charakterizované (např. Animina matka, jejíž grafologická profese je v příběhu zdůrazňována, aniž by se podílela na rozvoji či řešení zápletky). Jména postav se vyznačují barvitostí a příznakovostí, jejichž neobvyklost signalizuje, že důležitou roli hraje v rozvíjení zápletky i magie. Samotný ústřední motiv, jímž je bezohledná snaha majitele lázní přivlastnit si za každou cenu veškerou léčivou sílu, která kdysi vyvěrala v kalwarském klášteře, by přitom byl dostatečně nosný pro realisticky ukotvený dobrodružný příběh. Autorka na něj však konvenčně nabaluje řadu klišé a zbytečných rekvizit. Děti tak kupříkladu nalézají rukopisnou knihu z období třicetileté války, která je dalším vodítkem v jejich pátrání. Odpustíme-li autorce, že nechtěla zatěžovat dětské čtenáře jazykem a pravopisným územ ze 17. století a nabídla jim text, jehož jediným archaickým rysem je slovosled a infinitivní zakončení na -ti, nepřiměřeně primitivní zůstává šifrování textu této knihy, které mají děti rozlousknout.

V závěrečné části autorce dochází dech. Vyprávění uzavírá překotně a řadu slibně rozehraných tematických linií bezradně ponechává nezavršenou. To by se dalo akceptovat u textu rozvrženého do více dílů, takto to však působí, jako by sama autorka psala na kouzelný „nanopír“, který pak knížku zakončil potměšile po svém. Srdcový erb se obrací ke čtenářům od devíti let. Nabízí jim zprvu čtivý příběh, v němž se děti aktivně zasazují o záchranu důležitých hodnot, jimiž jsou jejich domovy i prostředí školy. Kumulace magických a enigmatických prvků bez jejich logičtějšího začlenění do struktury fikčního světa však vyprávění neprospěla. Knížka s působivými ilustracemi Františky Lachmanové a nápaditou grafickou úpravou Juraje Horvátha tak vzbudila čtenářská očekávání, jež ve výsledku zůstala nenaplněna.