Románový debut vystudovaného ekonoma a praktikujícího novináře, jenž spolupracoval s internetovou společností Twitter, tvoří zajímavý amalgám vůně prvotisků a technofetišismu virtuálního věku. Každý z hrdinů v něm zastupuje nějaký typ nerdovství. Jejich fantastické dobrodružství přístupnou formou nenuceně otevírá dialog mezi digitální a tištěnou kulturou. Knihu Nonstop knihkupectví pana Penumbry, vydanou nedávno v brněnském nakladatelství Host, provází pověst bestselleru, jejž ocení lidé od IT i knihovní štírci.

Vypravěč Clay Jannon je grafik a tak trochu programátor, který se ve světě pracovních příležitostí zatím spíš hledá, přičemž náhodou narazí na bizarní inzerát na pozici prodavače v eponymním knihkupectví. Jelikož je dítětem počítačového věku, představuje pro něj tajemný prostor plný vysokých regálů a zaprášených svazků knih setkání s jiným světem. Jako někdejší fanoušek fantasy a hráč RPG her (role-playing games – „her na hrdiny“) se však na nevšední prostředí rychle adaptuje a magický prostor stimuluje jeho rozbujelou fantazii. Román má jasnou strukturu fantasy příběhu: iniciační cesty, při níž je třeba podniknout řadu „questů“, finálním rozluštěním zásadního tajemství změnit sebe sama a zasloužit se o obrodu svého světa. Již z názvu knihy je nabíledni, že tajemství je uzavřeno v knihách: ve starých svazcích, v jejichž obtížných znakových šifrách se snad skrývá mimořádné sdělení, staré stovky let. Svou roli v příběhu hrají i dobrodružné rekvizity jako podzemní společenství Nezlomený hřbet či zašifrované Codexy vitae.

Správná parta
S Nonstop knihkupectvím pana Penumbry je jedna potíž: pokud bychom na ně chtěli uplatňovat všechny kritické nároky, které si literární tvorba zaslouží, výtek by se našla celá řada. Sloanovo dílo však, přestože se tak nepropaguje, celkem dobře zapadá do žánru tzv. „young adult“, tedy literatury pro čtenáře v rozmezí od 14 do 21 let. To umožňuje shovívavější hodnocení, které však do značné míry závisí na čtenářských předpokladech: pro kovaného „scifistu“ či milovníka románů Umberta Eca může být kniha příliš mělká, zatímco juvenilní čtenáři, jejichž namátkové zkušenosti s beletrií jsou ředěny náruživým hraním World of Warcraft, z ní mohou být nadšeni. Kniha pochopitelně není zdaleka určena jenom jim – lze si představit, že stejně jako série s Harrym Potterem, která je v knize také několikrát zmíněna, bude mít i „Knihkupectví“ čtenáře velmi širokého spektra. Forma lehce stravitelného popkulturního eintopfu ho však do jisté míry usvědčuje z podbízivosti generacím mladých „hráčů“. Sloanovo dílo obsahuje řadu přímočarých aluzí ve formě citací věhlasných titulů či autorů, povýtce však těch, s nimiž se mladí čtenáři mohli aktivně seznámit. Struktura dobrodružství RPG her je knize vlastní formálně i tematicky: Clay býval zapáleným hráčem fantasy her a stále nadšeně čte fantasy knihy, jež by dle naznačených atributů šlo zařadit do žánru „meč a magie“ (sword and sorcery). Stejně tak samotné vyprávění se ubírá kupředu skrze jednotlivé úkoly, jež musí hrdina splnit. Románové části jsou ostatně i explicitně pojmenovány po jednotlivých dílech fiktivní fantasy série Příběhy dračích písní, Clayova oblíbeného čtiva. Příběh však především pracuje s tajemstvím a napětím prostřednictvím oddalovaného rozuzlení. Čtenáři dychtícímu rozkrývat drobné rébusy jsou přizpůsobena i jména hrdinů, která v sobě vždy skrývají nějaký nový rozměr. Kat Potente coby po všech stránkách „mocná“ zaměstnankyně Googlu dělá čest svému jménu; pan Penumbra je jako „polostín“ rozkročen mezi světem podzemí a nadzemí, světem papíru a integrovaných obvodů; knižní pirát Grumble pro změnu ne svým jménem, ale svou nepolapitelnou identitou i způsobem práce nápadně připomíná současnou streetartovou hvězdu Banksyho; Clay Jannon se zase nejspíše odkazuje ke slavnému rytci a typografovi Jeanu Jannonovi atd.

Konfekční čtivo
Hravá forma je hrdým výrazem díla: pokud ji přijmete za svou, text rozhodně nepostrádá poutavost ani napětí. Autor chce čtenáře bavit, ne odradit jej přemírou aluzí či komplikovaností zápletky. Sloanův styl vystihuje výrok jeho hlavního hrdiny: „Knížky, které mám rád, jsou jako otevřená města, do kterých vedou nejrůznější přístupové cesty.“ Sám Clay je charakterizován tak, aby se s ním mohl cílový čtenář snadno ztotožnit: je mladý, chytrý (ale ne geniální jako Kat), zvídavý a stále se hledá. Kolem něj se nachází nebývale mnoho stejně starých krásných a inteligentních dívek, o jejichž srdce se může s nerdovskou dávkou bázně ucházet. O tom, že je kniha určena spíše mladším čtenářům, svědčí i poněkud naivně didaktický závěr, jenž slouží jako jakýsi sumář zjevených pravd a ujištění, jak bychom měli autorovo vyprávění chápat. Na druhou stranu postupně vycházejí najevo zábavné souvislosti, v jejichž rámci autor míchá řadu poutavých prvků, jako je kupříkladu Kurzweilova teorie singularity, počítající s dosažením nesmrtelnosti skrze technologický pokrok (jež se mimochodem v současné fikci objevuje stále častěji – nedávno například v Shteyngartově románu Megasmutná pravdivá lovestory), pátrání po skrytých významech na způsob kabalistů či počítačová topografie a dešifrování. Důraz je kladen především na všepohlcující digitalizaci – rozšiřující se virtuální informační prostor, zabírající postupně veškeré „vědění knih" (příběhy, mýty) i „vědění map" (mapy, diagramy, tabulky, grafy), který má ve své encyklopedické moci společnost Google, jejíž samotné jméno je symbolem nezměrně velkých čísel. Ujišťování recenzentů a PR zpráv, že recenzovaná kniha je zdařilou syntézou knižní a počítačové kultury, je snad do jisté míry zasloužené, ale přesto má Sloanovo dílo své limity: jedná se o příběh, jenž by klidně mohl být jen jedním z fragmentů některého románu Michala Ajvaze a sloužit tak propracovanějšímu celku, ale sám o sobě působí poněkud nedospěle.

Svorníci
V pozadí Sloanova románu vystupuje konflikt mezi knižní a internetovou kulturou. Tento pomyslný střet se zakládá na předpokladu, že digitalizace a hypertext ohrožuje existenci knih. Kromě současného místy bouřlivého dialogu mezi knihkupci, vydavateli a zákazníky ohledně etiky a práv spojených s šířením elektronických knih se tento střet odráží i v beletristických námětech. Zřejmě jedním z nejkřiklavějších příkladů v oblasti dobrodružné literatury je postapokalyptická povídka Filipa Gotfrida Deus ex machina (vyšla v souboru Punk fiction Antonína Kudláče), v níž kvůli globálnímu kolapsu lidé přišli o veškerá digitalizovaná data a tištěné knihy jsou velkou vzácností (donkichotství autora dokonce jde tak daleko, že pro svoje dílo s prvky steampunku razí nový žánr „bookpunk“). O tom, že jsou obavy ze zmizení instituce knihy živým tématem, svědčí například také nedávno vydaný knižní dialog Umberta Eca a Jeana-Clauda Carrièra Knih se jen tak nezbavíme. Určité světlo do tématu vnáší studie čtenářských aktivit Čteme? Obyvatelé české republiky a jejich vztah ke knize Jiřího Trávníčka a její poslední aktualizace Čtenáři a internauti. Trávníček dochází k závěru, že čtenáři knih (tj. ti, kdo přečtou alespoň jednu knihu ročně) jsou zároveň častými uživateli internetu (internauty). Rozšířený předpoklad, že prostor internetové sítě odvádí lidi od čtení knih se tak v sociologickém průzkumu ukazuje jako omyl – čtení a surfování jde v mnoha případech ruku v ruce. Právě v druhé studii, Čtenáři a internauti, se Trávníček věnuje i jisté typologii čtenářů (a nečtenářů): mezi jinými je zde na jedné straně „návykový čtenář“, který do světů knih uniká, chce se v nich schovat před skutečným světem, na straně druhé pak „náruživý internaut“, jenž coby novodobý argounaut bez bázně korzuje globální pavučinou, přičemž texty v podobě knih pro něj hrají spíše vedlejší roli. Lze tedy říci, že domnělý konflikt je právě mezi těmito dvěma skupinami s protikladnými čtenářskými návyky. Sloanovo Nonstop knihkupectví pana Penumbry pak z dané situace těží. Zdá se, že autorovým záměrem bylo vytvořit pro tyto do značné míry protichůdné typy čtenářů svorník – jako by říkal: papírová kultura fyzického média se vstupem do digitálního vesmíru může obohatit a rozvinout do nečekaných mezí a vice versa.

Googolplex
S dichotomií virtuálního, tedy přímočaře reprodukovatelného, a materiálního média se na mysl vtírá teoretická práce německého filozofa a kritika Waltera Benjamina. Dobrodružný příběh Claye Jannona vlastně ve shodě s Benjaminem a dalšími modernisty akcentuje proces čtení textu a hledání jeho smyslu v komplikované spleti významů, a to i za cenu, že nikdy nalezen nebude. Tématem románu je také ztráta smysluplného vztahu se světem a snaha jej opětovně nalézt skrze text. Je však charakteristické, že oproti obtížně čitelným dílům literární moderny, v nichž toto hledání spásy v alegorické síti významů silně rezonuje, je Sloan – ať již vědomě nebo ne – pojednává coby lehce stravitelné a přiměřeně inteligentní špionážní dobrodružství hráčů RPG a počítačových nadšenců. Nekompromisní autorská zarputilost se v postmoderně laděném Sloanově románu proměňuje v nevázanou hru, v níž jsou patrné ozvěny modernistického úsilí, avšak ta každou větou dává najevo, že ji nelze brát příliš vážně. Zbývá otázka, nakolik jde o zamýšlený autorský záměr oděný do módního hávu a nakolik je kniha především dobře vypočítaným produktem marketingu, který dokáže každou pravdu přežvýkat a v rozředěně líbivé podobě vydat zpět. Vzhledem ke komerčnímu úspěchu prózy nelze pochybovat o tom, že ať už byl autorův záměr jakýkoliv, ve výsledku se mu podařilo oslovit příslušnou cílovou skupinu, pro kterou jsou nastíněné motivy důležitým tématem. Možná na tom však zase tak moc nezáleží, neboť „Knihkupectví“ je jednou z mnoha knih, která, aniž by se zásadně zapsala do literární historie, jen krátce zazáří v nezměrném znakovém vesmíru – světě velkých čísel, který symbolizuje samotný Google.