Když Johannes Anker Larsen (1874–1957) dokončil v roce 1923 svůj čtvrtý román Kámen mudrců (De vises sten), netušil, že ho vystřelí do literárních výšin. Shodou okolností téhož roku otevíralo největší skandinávské nakladatelství Gyldendal soutěž o nejlepší dosud nepublikovaný román. Anker Larsen do soutěže svůj rukopis poslal. Kámen mudrců byla jeho srdeční záležitost, ale o literárním úspěchu silně pochyboval. Dokonce se po čase rozhodl svůj rukopis stáhnout, ale ten už byl dávno ve víru literární soutěže.

Půl roku poté obdržel Johannes Anker Larsen od věhlasné poroty první cenu. Román dosud prakticky neznámého autora vyšel v nákladu 20 000 výtisků a během několika dní se vyprodal. Z téměř padesátiletého Johannese Ankera Larsena se ze dne na den stal uznávaný autor, jehož knihy se čtou dodnes a stále si získávají nové čtenáře, hledající ezoterické, nábožensky či mysticky laděné knihy.

Kámen mudrců lze najít i bez kouzel
Název románu, Kámen mudrců, u čtenáře možná evokuje Harryho Pottera, i růžová obálka českého vydání může působit přinejmenším neatraktivně. Ale sáhnout po Larsenově knize se vyplatí. Dýchne na vás atmosféra doby téměř před sto lety, jejíž hrdinové ale v osobní i společenské rovině řeší obdobné problémy jako dnešní člověk. Ať už to jsou nejasné rodinné poměry, láska, nevěra, práce, smrt a zločin, nebo hledání pomyslného kamene mudrců, tedy zázraku a nemožného, čteme stále o životě obyčejných lidí prostého jakýchkoli kouzel. Mladí studenti Jan Dahl a Kristián Barnes vyrůstali v malé dánské vesnici, v útlém věku jeden ztratil mladšího bratra a druhý matku. Jejich život sledujeme od dětství do dospělosti, v níž se oba snaží najít cestu životního naplnění ve víře a v křesťanství. Studium teologie jim ale přijde omezující a hlavní město Kodaň malé. Jan Dahl byl už od malička velmi citlivý a cítil „otevřeno, svět nebeské řeči, který je skryt obyčejným smrtelníkům“. V otevřenu žili podle něj i pohádkáři a otevřena by se měli naučit dosáhnout i dospělí, aby se stejně jako děti uměli divit, nadchnout, mít důvěru a žít pro okamžik, protože „život na zemi se má žít“.

Cesta k otevřenu
Teologie ovšem tuto lidskou potřebu a touhu po lásce a celistvosti naplnit nemůže. Jan se jí snaží dosáhnout náboženským prožitkem. Jeho mystické zážitky připomínají ty Strindbergovy, setkání s ďáblem, cesta k Ježíši, který „mechanicky trpí na svém kříži“, okultismus a touha po odkrytí náboženství jsou zastávky na cestě po otevřenu a naplnění. Hledání kamene mudrců, klíče ke štěstí, zavede druhého hrdinu, Kristiána, až do Kalifornie, ale ani tam jeho cesta nekončí.
Při hledání životní pravdy se prolínají a na sebe narážejí osudy mnoha postav, jejich cesty jsou povětšinou dosti kamenité a trnité, myšlenkové pochody složité. Všechny příběhy zajímavě propojuje Kandidát, který je sice reálně vystupující postavou, ale zároveň také hlasem svědomí většiny postav. Od počátku, kdy byli Kristián s Dahlem ještě malí, z povzdálí pozoroval dění ve vsi a držel jakýsi mravnostní dozor nejen nad malými chlapci, ale nad společenskými událostmi obecně. Kandidát nás nutí se zamyslet nad tím, zda je smrt vysvobozením, zda je lepší mladému výrostkovi dát pár facek, či ne, nebo zda je možné a smysluplné se nechat rozvést.

Věčný život není život s délkou let a dní
Vývojový román není zajímavý pouze svým obsahovým rozměrem, ale tříbí čtenáře i eticky a esteticky. Dětský pohled na svět dospělých je nadmíru upřímný („dospělí sami jsou svatouškovští ďábli“), ale i reflexe dospělých stojí za přečtení a zamyšlení. Náboženské leitmotivy snad současného českého čtenáře neodradí a navíc, jak praví Johannes A. Larsen, „Některé knihy je lepší prožít, než pochopit.“ Stejně jako život jako takový, neboť „věčný život (po kterém člověk touží) není život s délkou let a dní. Věčný život je stav v duši člověka.“
Kámen mudrců česky poprvé vyšel v roce 1925 v překladu M. Lesné-Krausové (nakladatelství Jos. R. Vilímek). Za novodobé zprostředkování Larsenova díla českým čtenářům vděčíme nakladatelství Avatar, které se zaměřuje na ezoterickou literaturu. Současné vydání jazykově upravil a stylisticky zaktualizoval Alexandr Popov. Přesto je z překladu jasně cítit jazyk minulého století, text rozhodně není převeden do současné češtiny, působí archaicky, ale čtenáře to neruší. Kromě Kamene mudrců (1999) vydal Avatar také Znamení věčnosti (Sognet, som vokser ind i Himmelen, 1928, z němčiny přel. Marie Pavlová, 2008), Člověk v blázinci (Olsens Daarskab 1941, přel. Marie Pavlová, 2007) a Dveře dokořán (For aaben Dør, 1926, přel. Naďa Benešová, 2007).