Frédérique Deghelt, francouzská novinářka a režisérka, debutovala v roce 1995 biografií Mistinguett. La valse renversante a doposud jí vyšlo osm knih. Za jedno z jejích nejúspěšnějších děl lze označit román La vie d’une autre, vydaný v roce 2007 nakladatelstvím Actes Sud, který byl dokonce nedávno zfilmován a v únoru 2012 uveden do kin. Je zatím jako jediná kniha Frédérique Deghelt dostupný i v češtině, a to v překladu Miloslavy Lázňovské pod názvem Život té druhé (Ikar, 2008). V roce 2009 vyšel autorce v nakladatelství Actes Sud román nazvaný La grand-mère de Jade (Jade a její babička). Ten se již dočkal překladu do holandštiny, polštiny, němčiny a italštiny; v brzké době by měl být převeden i na filmové plátno.

Kniha La grand-mère de Jade je v první řadě příběhem o soužití dvou žen, které jsou si generačně vzdáleny. Jade, třicetiletá novinářka žijící v Paříži, právě dopsala svůj první román a zatím neúspěšně se jej snaží udat v několika nakladatelstvích. Její osmdesátiletá babička Jeanne má od manželovy smrti potíže se o sebe postarat, Jadiny tety ji proto chtějí přestěhovat do domova důchodců. Jade má ale babičku velmi ráda a nechce dopustit, aby Jeanne poslední dny svého života strávila mezi cizími lidmi. Rozhodne se ji proto „unést“ do Paříže, kde mají obě vést společnou domácnost. Ani jedna z hrdinek zpočátku netuší, jak se bude jejich společný život vyvíjet a jestli vůbec vedle sebe žít dovedou.

Zvrat přichází ve chvíli, kdy stará paní v dobré vůli nabídne Jade pomoc s románem. Jade ji do té doby vnímala jen jako milující a usměvavou babičku vonící po fialkách a růžích, moudrou venkovanku, která dovede léčit pomocí bylinek nebo vyprávět napínavé příběhy a pohádky, ale o „opravdové literatuře“ neví vůbec nic. Babička se Jade svěřuje, že je již desítky let vášnivou čtenářkou, jen své nadšení pro knihy celý život skrývala. Jade si uvědomuje, že ač má na svou Mamoune, jak babičce mazlivě říká, spoustu vzpomínek, pravou Jeanne, tedy ženu, se kterou teď bydlí, vlastně dosud nepoznala. Obě se přesto velmi sbližují a i přes menší neshody jim jejich soužití přináší mnoho dobrého.

Román ale není jen působivým zobrazením života dvou žen, z nichž jedna stojí na prahu rodinného života, zatímco druhá už v podstatě bilancuje. Je také okouzlujícím vyprávěním o lásce ke knihám, která obě ženy spojuje. Máme možnost vidět knihu z pohledu čtenářova i autorova, alespoň letmo nahlédnout do procesu její tvorby, pochopit, čím mohla literatura pro obyčejnou ženu z venkova být. Jeanne stojí na pomezí dvou světů, zná vyprávění svých předků a sama je přenáší dál, přitom ale čte velké autory, kteří jejím vrstevníkům ze stejného prostředí zůstali utajeni.

Frédérique Deghelt za román La grand-mère de Jade obdržela v roce 2010 mj. také Prix Solidarité, cenu každoročně udělovanou románu vyzdvihujícímu hodnoty, jakými jsou tolerance, šlechetnost či úcta ke druhým. Zejména babiččiny úvahy o výchově dětí, lidských vztazích, stárnutí či smyslu života vůbec, ve kterých shrnuje své životní zkušenosti, jsou jímavé a působivé. Jeanne se bojí, že už do moderního světa nepatří a že nebude mít vnučce co přinést. Jade se ji ale snaží pochopit, je jejím vyprávěním o minulosti často fascinována a postupně obě zjišťují, že jsou si blíže, než si myslely. Ve společné domácnosti neožívá jen Jeanne. I Jade se otevírá nový svět a jde vstříc zážitkům, které by jinak nepoznala.

Své si v románu La grand-mère de Jade najde mnoho čtenářů, ať už ti, kdo milovanou babičku měli či mají, nebo ti, kdo po ní vždy toužili. Starší publikum určitě osloví úvahy ženy, která důstojně zestárla, a ani přes všechna životní neštěstí nezahořkla, její neuvěřitelně silná láska ke knihám zas vyvolá krásné vzpomínky u každého, koho literatura provází na každém kroku a kdo by se knih za žádnou cenu nevzdal. Román je údajně velmi oblíbený v knihovnách po celé Francii, zbývá už jen si počkat, kdy ho najdeme i na pultech českých knihkupectví.

Frédérique Deghelt: La grand-mère de Jade. Actes Sud, Arles – Paříž, 2009, 390 s.