Všestranně orientovaný slovenský umělec Daniel Hevier (1955) se věnuje tvorbě pro děti již od 70. let 20. století, od 90. let publikuje hlavně ve vlastním nakladatelství Hevi. Píše poezii, prózu, dramata pro děti i pro dospělé, tvoří scénáře, ilustruje a překládá. Jeho básnická povídka Vánoční pošta získala v roce 2011 Cenu ministra kultury SR a letos vychází díky přebásnění Martina Vopěnky i v češtině.

Daniel Hevier ve verších pro děti často uplatňuje nonsensové postupy a není bez zajímavosti, že slovenským dětem zprostředkoval v překladech Jiřího Žáčka, který mu je blízký jazykovou a tematickou hravostí. Vánoční pošta je však spřízněna spíše s Hevierovými andersenovsky laděnými pohádkami. Pohádku přitom Hevier chápe jako univerzální žánr, jenž se obrací souběžně k dětem i k dospělým. Obdobné zacílení na dvojího adresáta nalézáme rovněž v křehkém básnickém příběhu o poselství Vánoc.

Epická básnická skladba se odvíjí od štědrovečerního dárku, který obdrží otec od své rodiny. Pero je dárkem symbolickým: v přetechnizovaném světě působí anachronicky, ale stává se důležitým zprostředkovatelem komunikace. Ta se odvíjí na ose dětství – dospělost mezi dítětem a rodičem, mezi někdejším dítětem a jeho dnešní dospělou podobou a konečně mezi dospělým vypravěčem a projekcí dětského vnímatele, jemuž však může hledět přes rameno i čtenář dospělý.

Motiv dítěte se zmnožuje. Vedle současných dětí, nahlížených s laskavou kritičností básníkovýma otcovskýma očima, vyrůstá ze vzpomínek i obraz vlastního dětství. Postava malého Ježíška pak nalézá symbolické zpodobení v opuštěném dítěti, vyděleném ze společnosti. Hevier citlivě pracuje s náznaky, jemně nastiňuje souvislosti, které se dětskému čtenáři postupně vyjevují a propojují až v závěrečném čtyřverší. Příběh o narození malého Ježíška do nehostinného prostředí, v němž o to větší roli hrají nezištná láska a solidarita, aktualizují narážky na dnešní zpohodlnělý a konzumní způsob života. Tajemné štědrovečerní setkání s osamělým chlapcem na kraji města je smutným převrácením příběhu o Ježíškově narození, neboť Ježíšek zklamaně přihlíží vánočnímu reji proměněnému v honbu za falešným materiálním bohatstvím. Vopěnkovo přebásnění zachovává znepokojivou diskursivnost slovenského originálu.

Hevier skladbu napsal již před několika lety, váhal však s jejím vydáním právě proto, aby se verše připomínající podstatu Vánoc jako svátků lásky neocitly paradoxně uprostřed komerčního kolotoče, který se každoročně roztáčí. Je však dobře, že vydání českého překladu předcházelo právě probíhajícímu adventnímu období. Útlá knížka s obálkou v kombinaci zelené a červené, evokující barevnost Vánoc, a se snovými ilustracemi Iku Dekune, vytvořenými technikou leptu, tak třeba stihne oslovit i ty, kteří si ani nepovšimli, že též z jejich původní žité vánoční tradice zůstaly již jen vyprázdněné rituály.