Další svazek ediční řady nakladatelství Argo, která v posledních letech nabízí čtenářům velmi kvalitní komentované překlady středověkých historických pramenů, nabízí první dochovanou polskou kroniku, jež je tradičně přičítána enigmatické osobnosti Galla Anonyma a která od počátku novověku zásadním způsobem ovlivňovala polskou historiografii a historické sebepochopení polské společnosti. Autorem předmluvy ke svazku je Martin Wihoda, poznámky k textu jsou společným dílem Martina Wihody a Magdaleny Moravové, která je také redaktorkou celé ediční řady.

Jméno autora „Gallus Anonymus“ se poprvé objevuje teprve ve zmínce polského historika a církevního hodnostáře Martina Kromera (1512–1589), a to bez jakéhokoli odkazu na starší prameny, takže je nemožné ověřit spolehlivost tohoto údaje. Žádná jiná informace o tomto „Gallovi“ není dochována a pouze několik málo podrobností jeho života je možno odvodit z údajů kroniky samotné, přičemž jejich interpretace je dodnes kontroverzní. Je zcela jisté, že Gallus nebyl Polák, nýbrž klerik z některé západní země, jenž se vydal na pouť do východní Evropy snad proto, aby tam našel ve službách tamějších místních církví uplatnění, jež mu umožnilo jeho vzdělání – vzdělání v zemi jeho původu, ať byla jakákoli, pouze průměrné, avšak na východním pomezí tehdejšího západního křesťanství tehdy téměř výjimečné. Pocházel patrně z románských oblastí Evropy, protože o Německu hovoří jako o cizí zemi a sebe za Němce rozhodně nepovažuje. Místo jeho původu a studií se tedy téměř nepochybně nacházelo na území severní Itálie nebo snad pravděpodobněji Francie. Na svých poutích potulného klerika se dostal do kontaktu s uherským prostředím, jak svědčí několik míst jeho Kroniky , a alespoň dočasného působiště a uznání se mu pak dostalo na polském knížecím dvoře, kde podle několika indicií, jež je možno odvodit z jeho díla, pobýval nejméně v letech 1112 až 1117. Jako cizinec bez jakéhokoli zázemí musel žít v neustálé nejistotě, nezmiňuje se, že by mu bylo uděleno trvalé církevní obročí, a zbývala mu jen naděje na štědrost polských církevních i světských magnátů; tato naděje však byla, jak se zdá z jeho nejasných narážek, nakonec zklamána. Nemáme žádnou zprávu o Gallově dalším osudu po roce 1118. Netušíme tedy, zda v Polsku daleko od vlasti zemřel nebo zda se po tomto roce musel vydat na další bludnou pouť osamělého latinského stylisty, hledajícího svým perem útočiště u řídce rozptýlených církevních institucí tehdejšího okraje západního křesťanského světa.

O přízeň svých polských chlebodárců se rozhodně upřímně snažil a svou kroniku koncipoval jako jeden z posledních dokladů takzvaných „národních dějin“, tedy žánru, jemuž dal počátek Flavius Magnus Cassiodorus Senator (490?–583?) svými (jen v pozdějším přepracování známými) dějinami kmene Gótů a který doznívá právě ve 12. století. Základním účelem textů tohoto žánru bylo integrovat určité dosud pro Evropu cizorodé etnikum do kultury a historických tradic západní křesťanské oikúmeny a dokázat jeho plnoprávnost a nárok na přední postavení i mezi národy, které mohly odkazovat na pozdně římské počátky svých státních útvarů a církevních struktur. Gallus Anonymus úzkostlivě plní tyto požadavky žánru a jistě doufal, že ke spokojenosti svých hostitelů.

Jeho postavení historika bylo přitom ve druhém desetiletí 12. století na polském knížecím dvoře choulostivé. Právě na počátku jeho doloženého pobytu v Polsku dochází k brutální zápletce tehdejších polských dějin, kdy je po řadě peripetií knížetem Boleslavem III. roku 1111 oslepen jeho spoluvládce a nevlastní bratr Zbyhněv poté, co se s Boleslavem smířil a vzdal se svých ambicí a zahraniční podpory. Tomuto Boleslavovi, stojícímu pro tento čin po určitou dobu v církevní klatbě, musel Gallus věnovat své historické dílo a doufat, že v prostředí plném napětí mezi panovníkem a polskou církví a mezi různými skupinami polských velmožů dokáže najít ocenění. Svědčí v jeho prospěch, že se v mezích možného snažil o vyvážený postoj a dokázal několika náznaky vyjádřit určitý odstup vůči činům, jež ve 12. století již v jeho západní vlasti již nepatřily k prostředkům mocenských sporů. Je možné, že na to i osobně doplatil tím, že mizí z  dějin polské literatury tak rychle a nenápadně, jak do nich vstoupil.

Přesto dvě knihy své Kroniky ze tří věnuje právě svému současníkovi knížeti Boleslavi III., zatímco kniha první hutně shrnuje dějiny Polska od mytických počátků piastovské dynastie do Boleslavova narození. Všechny tři knihy odrážejí v často až únavných příbězích o nesčetných válečných akcích představu o polském knížectví jako o ostrovu křesťanské víry obklíčeném pohany na západě, severu a severovýchodě, nebezpečnými Rusy na východě a zrádnými, naštěstí však zbabělými Čechy na jeho jižních hranicích, přičemž jediným spolehlivým sousedem Polska je uherské království.

Literární schopnosti Gallovi Anonymovi neumožnily, aby poskytl svým čtenářům mimořádný zážitek. Jeho styl je jednotvárný, formulace a stanoviska často stereotypní. Pro českého čtenáře samozřejmá potřeba srovnat jeho nadání se schopnostmi jeho současníka Kosmy Pražského nutí k závěru, že Gallus Kosmových literárních kvalit zdaleka nedosahuje. Jeho Kronika je výtvorem poctivého a snaživého literárního řemesla, který přináší většinu dnes známých spolehlivých informací o nejstarších polských dějinách a českému čtenáři mimo jiné podává plastický obraz dědičného středověkého česko-polského nepřátelství, mírněného pouze neschůdnými pohraničními horami, jež po dlouhá staletí znemožňovaly oběma protivníkům získat nad druhým trvalou mocenskou převahu.

Český překlad respektuje tuto stylistickou úroveň originálu, je moderní, plynulý a dobře čitelný. Do určité míry je mu snad možno vytknout, že někdy příliš vychází z klasické latiny při převodu syntaktických konstrukcí a nerespektuje vždy při jejich překladu úzus středověké latiny, což na některých místech originálu křivdí.

Předmluva ke svazku na svém počátku osvětluje snad až příliš zhuštěně celoevropskou historickou perspektivu počátku 12. století, poté podrobně sleduje vývoj názorů o známých souřadnicích života Galla Anonyma a shrnuje obsah jeho kroniky. Ve svém závěru předmluva relativně podrobně rozebírá politická východiska Kosmova pojetí českých dějin ve srovnání s Gallovými stanovisky. Pečlivý poznámkový aparát spolehlivě orientuje čtenáře v detailním Gallově líčení raných polských dějin a jeho sousedů. Jsou připojeny i přehledné rodokmeny piastovské a přemyslovské dynastie a instruktivní mapa středoevropského jeviště Gallovy kroniky.

Jak historickým a kulturním významem latinského originálu, tak pečlivým zpracováním svazku ze strany nakladatelství Argo, překladatele i autorů historického komentáře má recenzovaná publikace plný nárok na soustředěnou pozornost všech zájemců o raně středověké dějiny střední Evropy.