Začínají prázdniny. Krasavice Tatjana pozve skoro všechny ze třídy na oslavu svých čtrnáctin, o které se mluvilo už dlouho předem. Maik Klingenberg, nesmělý a nenápadný vypravěč Herrndorfova dobrodružného románu pro mládež, stráví několik týdnů nad dárkem pro krásnou spolužačku, do které je zamilovaný. Pečlivě pro ni překreslí portrét zpěvačky, jíž se dotyčná podobá. Jenže nakonec nedostane pozvánku.

Maik sám si myslí, že je nudnej, divnej, jeden čas mu ve třídě říkali dokonce Cvoky. Než k nim přibyl Čik, tedy Andrej Čichačov, umíněnec, který má školu na háku, přitom vůbec není hloupý. Jenom se občas trochu napije, je to ruský Němec, syn navrátilců, co to bůhvíjak dotáhl ze zvláštní školy až na berlínský gympl. Dělá si věci po svém a dovede si zjednat pořádek i mezi kluky z vyšších ročníků. Zatím se ale s nikým neskamarádil a Maik, jehož očima Čikovo chování jako čtenáři poznáváme, by sám na něco takového ani nepomyslel. Má svých starostí dost – máma zase odjíždí na pár týdnů na „farmu krásy“, jak se v jejich rodině říká protialkoholní léčebně, táta s krásnou sekretářkou na „služební cestu“. Maika čekají ne právě zábavné prázdniny doma u počítače a u bazénu na zahradě. Než se do hry vloží protřelý Čik.

Ani on nebyl pozvaný na party k Tatjaně. I jeho to mrzí, ale nudit se nehodlá. Ví, kde je v jejich čtvrti zaparkovaná stará Lada, která se dá spojením kabelů nastartovat i bez klíčků, a Čik si ji čas od času půjčuje. Je mu sice čtrnáct, ale řídit umí. Troufne si i na dálnici. Aby vypadal starší, nalepí si pod nos proužek černé lepicí pásky, o které si myslí, že zdálky vypadá jako knír. S Maikem si brzy padnou do oka a vyrazí na výlet – do Tramtárie. Že nevíte, kde Tramtárii hledat na mapě? Nevadí, kluci s sebou stejně žádnou mapu nemají. Asi to bude někam na jih. Maika to sice zprvu taky zarazí, ale s Čikem se nemá čeho bát, ten si vždycky poradí. Nejednou padlo v recenzích srovnání s Tomem Sawyerem a Huckleberrym Finnem, koneckonců u německého vydání najdeme toto upozornění dokonce na záložce.

Nudné prázdniny se rázem promění v příval nových zážitků, které „iniciační“ cesta svéráznou krajinou východního Německa (ano, nechybí tu záblesk „ostalgie“) přináší na každém kilometru. Skončí to samozřejmě na policii a v nemocnici – a nyní nevyzrazuji žádnou pointu, protože právě tam vyprávění téhle road movie začíná. Je sympatické sledovat, jak Maikovi s novými zkušenostmi a příhodami roste sebevědomí, jak získává sebejistotu a nadhled.

V tomto smyslu lze knihu zařadit do žánrové kategorie „bildungsroman“ či „coming-of-age story“. Kniha má potenciál získat si i srdce dospěláků, i když Maikovy a Čikovy vrstevníky bude jistě bavit víc. Dá se totiž předpokládat, že je bláznivý příběh a jeho sympatičtí hrdinové strhnou natolik, že je nebude rušit, když čeština sem tam ustřelí mimo zvolený generační rejstřík (za který byl autor originálu tolik vychvalován), a že jim nebude vadit předvídatelnost děje. Maik vypráví vtipně, občas utrousí sebeironickou poznámku a teenagerům nejspíš bude imponovat, že se výslovně obrací přímo na ně: „… jestli vás to teda zajímá“.

Berlínský malíř a spisovatel Wolfgang Herrndorf získal za tento román mj. prestižní Německou cenu za literaturu pro mládež. Jeho nejnovější román Sand (Písek) byl letos na jaře oceněn cenou Lipského knižního veletrhu a probojoval se i do úzké nominace Německé knižní ceny, tedy mezi šest nejlepších německy psaných románů roku 2012.