Malý kruh
Norský básník, esejista a jazzový recitátor Jan Erik Vold je kulturní fenomén. Jako básník uváděl do norské poezie nejnovější modernistické postupy. Coby jazzový recitátor stále vyniká jako jeden z mála reprezentantů žánru jazz & poetry v Norsku a prostřednictvím jazzu se z Volda stal básník, kterého si přisvojily široké čtenářské kruhy. Jeho tvorba osciluje mezi experimentálními obrazovými básněmi, rozsáhlými epickými texty ve formě volného verše a meditativními miniaturami o několika slovech.
On kouká na ni. Já koukám na něj. Vidí, že na něj koukám, a
přestane se na ni dívat. Koukám, že viděl, že jsem se na něj
koukal. Koukám ven. Ve tmě se odráží kupé. Ona kouká ven,
možná ho vidí v okně. Já ho vidím v okně. On mě vidí
v okně, koukám do prázdna. Koukám na ni. Ona kouká ven,
na něj? Asi ne. Kouká nepřítomně ven. Sklopí zrak. Kouknu na
něj, ale sklopím oči dřív, než se koukne. Ona kouká před sebe, otočí
se na mě, když si všimne, že jsem se na ni podíval. On to celé
sleduje v okně. Koukám ven. Přestane, kouká do země. Kouknu
se na ni. Ona kouká ven. On kouká do země. Já se dívám
před sebe.
(1967)
PŘI PŘÍLEŽITOSTI VSTUPU DO NOVÉHO ROKU,
DO KTERÉHO NEMÁM CHUŤ VSTOUPIT,
ALE DO KTERÉHO JSME VSTOUPENI, V DOBRÉM I ZLÉM
Silvestrovský večer
nebyl jako obyčejně.
Když jsme si všimli, že je dvanáct
vytratil jsem se do kuchyně
pár lidí
přišlo za mnou. O čem jsme mluvili?
Už nevím. Vzpomínám
si ale, že předtím jsme mluvili
o tom, že na toaletní
papír natiskneme tvář prezidenta, bude to světový trhák. Ale v kuchyni?
Nevím, prostě nevím. Neviděli jsme rachejtle, neslyšeli odbíjení (ale jinak to bylo na Nesøya
a hustě sněžilo, všimli jsme si toho,
když jsme dole u silnice čekali na taxík
o pár hodin později). Snad všichni mí známí
slavili nový rok
a říkali mu osmašedesátý. Ale my?
Ostatní se pak vrátili
zpátky do obýváku, Siri a já
jsme osaměli a objali se.
Znala mě spoustu let. (A já
ji taky.) Pracuje
s mentálně postiženými dětmi. Napsal jsem
si teď na dveře
do srdce, ze kterého kape krev
zelenou fixkou a velkými písmeny:
JE TO BEZNADĚJNÉ
A NEVZDÁME TO
(1968)
MÁMA THORA HEYERDALA
Thor Heyerdal, rozvážný a
zdrženlivý
Nor, jenž si myslel
své a chtěl
zjistit
jestli to
platí – vyrobil si vor
z balzy
po způsobu
starých
Inků a chtěl se
vydat
přes oceán. Málokdo věřil
že to zvládne
ale jeho máma
ta
ano, poslala mu
telegram: Dej vědět
až
tam dorazíš. A on tam dorazil.
(1979)
VÝHLED
zastřený. Mlha a syrový sníh.
Šum
ale žádné
zvuky.
Je
tam
los? Nebo už prošel? Nebo
nikdy
nebyl? Stopy
nevidíme. Je to snad
důkaz?
(2002)
kapka
tu visí, už
ne
(1970)
Ukázka je z knihy Malý kruh,
na iLiteratura.cz publikujeme se souhlasem překladatele a nakladatelství.
Kupte si knihu:
Podpoříte provoz našich stránek.