Německá mládež má nového literárního hrdinu. Je jím velmi pomalu a zvláštně uvažující chlapec Rico, v jehož okolí dostanou události velmi rychlý spád. Díky výtečnému překladu Hany Linhartové se i český čtenář může nechat vtáhnout do Ricova detektivního pátrání, které ho proslaví jak v jeho fiktivním příběhu, tak všude okolo něj.

Svižný detektivní příběh mladého německého spisovatele Andrease Steinhöfela Rico, Oskar a přízraky se odehrává v současném Berlíně. Zde v centru velkoměsta bydlí se svou matkou v činžovním domě poněkud zaostalý chlapec, který chodí většinou jen rovně, plete si pravou a levou stranu a nedošel nikdy dál než pár kroků do školy a zpět. Veškerý volný čas tráví sám v bytě nebo na chodbách činžáku, kde pozoruje sousedy (a některé tím rozčiluje). Ricova matka pracuje v nočním klubu, a přestože se snaží svého synka sama vychovat a ochraňovat, nezbývá jí na to příliš času. Jednou je to kvůli novému účesu, jindy jí zase umírá bratr. Situaci všech rodičů ve městě navíc ztěžuje strach z únosce dětí, který si říká Mister 2000. Unesl již několik dětí a vždy za ně požadoval 2000 eur. Rico všechny zprávy o neznámém zločinci pečlivě sleduje, a protože mu už došlo, že nejsou bohatá rodina, začne si v kasičce šetřit peníze na své výkupné. Na začátku letních prázdnin pak najde na zemi na ulici starou uschlou těstovinu (v knize se jí říká nudle, ale podle ilustrací a vůbec podle našich kuchařských zvyklostí je to spíše kolínko, trubka, rourka nebo prostě penne) a jeho dobrodružství konečně začíná. Stane se totiž věc, kterou ještě nezažil. Potká svého prvního kamaráda. Ten je sice trochu mladší a menší, ale je také jiný, a to na první pohled. Nikdy z hlavy nesundává ochrannou helmu a dokáže na všechno odpovědět. Přátelství dvou intelektuálně protichůdných chlapců však nedostane příležitost dostatečně se vyvinout, protože Oskar hned druhý den zmizí. Pro zaostalého Rica je to životní výzva. Všechno mu sice dochází velmi pomalu, ale když mu to pak dojde, neváhá se i při svých omezených možnostech zachovat jako hrdina.

Příběh je při vší jednoduchosti dobře promyšlený a dobře napsaný. Jako správná detektivka nepostrádá napětí a gradaci a také závěrečné překvapivé rozuzlení. Jeho největším kouzlem je sám vypravěč, který je zajímavý sám o sobě, už prostě tím, že existuje. Jeho deníkové záznamy, ke kterým byl jaksi přinucen svým učitelem, by jistě čtenáře pobavily, i kdyby se jim ten velkoměstský zločin, který tvoří podstatu zápletky, obloukem vyhnul. Je zajímavé a vtipné sledovat názory a úvahy hloupého jedince, který sám sebe zná a se svým „osudem novodobého Forresta Gumpa“ je zcela smířen. Možná ho jeho nepřeceňování sebe sama naopak vyzdvihuje nad ostatní smrtelníky a činí ho jedinečným. Přinejmenším v našich domácích knihovnách – ať už dětských, nebo dospělých.