Indického spisovatele Vikase Swarupa (nar. 1953) proslavila kniha Milionář z chatrče a následný filmový hit Dannyho Boylea, který dosáhl i na Oscara za nejlepší film. Spisovatele z Dillí, který stejně jako mnozí jeho krajané píše anglicky, si díky tomu všimlo i české nakladatelství Ikar, které kromě bestselleru Milionář z chatrče vydalo také jeho druhou knihu z roku 2008 nazvanou Šest podezřelých.

Jestliže Milionář z chatrče je poctou i parodií žánru romance, který má zvláště v indické kinematografii dominantní postavení a značně kýčovitou a křiklavou podobu, Šest podezřelých má půdorys detektivky. Ale z kriminálního žánru si opět trochu utahuje a váhá mezi společenskou kritikou a komedií mravů. Zápletka je prostá: na velkolepé oslavě je zastřelen Vicky Ráj, syn významného indického politika a podnikatele. Byl to sukničkář, úplatkář, podvodník a násilník a oslavu uspořádal na počest toho, že byl osvobozen v ostře sledovaném, ale nakonec stejně zmanipulovaném procesu, kdy byl souzen za to, že zcela prokazatelně zastřelil mladou barmanku, která mu – namol opilému – odmítla znovu nalít. Swarup nás rychle seznamuje s mnoha špatnostmi, jichž se Vicky Ráj dopustil, a také s šesti lidmi, jimž nějak ublížil nebo kteří se jím cítili být ohrožováni. Je mezi nimi bollywoodská hvězda i naivní americký turista, velkoměstský zlodějíček a pologramotný domorodec z pustého ostrova, zkorumpovaný vládní úředník a nakonec také Vickyho vlastní otec. Všichni byli v době vraždy na místě, všichni měli zbraň a všichni měli na Vickyho spadeno.

Zatímco pro knihu Milionář z chatrče autor zvolil formu odvozenou od populární vědomostní televizní soutěže (v originále Questions & Answers, u nás se to více blížilo soutěži Kdo chce být milionářem), tentokrát text dělí do oddílů, které jako by upomínaly na policejní složky: Podezřelí, Motivy, Důkazy a Řešení, k tomu prolog (Vražda) a epilog (Přiznání). Každý z oddílů má šest kapitol, jak sleduje osudy jednotlivých podezřelých, jejichž sociokulturní pestrost naznačují názvy kapitol prvního oddílu (Vládní úředník, Herečka, Američan). Swarupa příliš nezajímají okolnosti vyšetřování, podstatně víc se věnuje osudům jednotlivých aktérů a tomu, co je dovedlo do mezní situace zoufalství, vzteku či pomstychtivosti. Provádí nás všemi vrstvami pestré indické společnosti, které mají společné především to, že jsou prolezlé zločinností, záludností a korupcí. Indická korupce tu mimochodem bují do rozměrů natolik divokých, že by před ní všichni čeští političtí šíbři a kmotři zbledli závistí.

Každá z modelových tragikomických postav kolísá mezi realistickým portrétem a karikaturou: herečka sice prokazuje nečekanou inteligenci a vkus, ale v klíčových situacích je ukázkově afektovaná a sebestředná, americký venkovský balík je nejrůznějšími indickými vykuky a podfukáři postrkován tak dlouho, až skončí jako rukojmí islamistických teroristů. Nejbizarnější jsou příběhy negramotného divocha, který v Indii hledá ukradenou totemovou sošku svého ostrovního kmene, a mocného vládního úředníka, do něhož se vtělí duše Máhátmy Gándhího, čas od času převezme vládu nad jeho mozkem a začne tropit nečekané věci v duchu zcela protikladném dosavadní povaze „postiženého“, jako je odříkání se bohatství, odhalování spiklenců v korupčním prostředí a moralizující veřejná vystoupení.

Kniha je převážně humorná, co chvíli však také hrozivá především v samozřejmosti, s jakou líčí snadnost zločinů mocných. Občas není jasné, co je ještě černý humor a co už obžaloba indické politiky a společenského uspořádání. Žánr kolísá mezi hořkou groteskou a kriminálním románem (s překvapivým, ale zároveň komediálně nepravděpodobným rozuzlením). Swarupova ironie, nadsázka a široký záběr místy připomene mnohem sofistikovanější knihy Salmana Rushdieho, častěji však primitivní filmové komedie. Občas se dokonce zdá, jako by autor své literární hrdiny užuž viděl na plátně. Tam by možná jeho román fungoval lépe: na papíře se jeho text příliš často propadá do chytřejší verze triviální zábavné literatury. Na léto je to možná uspokojivě vtipné čtení, kdo by však ve Swarupovi hledal nového Rushdieho či alespoň kohosi dalšího, kdo by mohl patřit do skupiny globálně úspěšných romanopisců indického původu, ten bude zklamán.