Významný italský divadelník a spisovatel Ascanio Celestini navštívil počátkem května Prahu, aby se zúčastnil uvedení knihy Černá ovce. V překladu Mariny Feltlové ji vydalo nakladatelství dybbuk, a autora tak poprvé představilo českým čtenářům. Celestini je spisovatelem spíše jen okrajově a jeho literární tvorba vychází především z jeho divadelních počinů. Do Prahy přijel na pozvání Società Dante Alighieri a představil se na půdě Filozofické fakulty UK asi padesáti příznivcům. Setkání moderovala Alice Flemrová, překladatelka nejen současné italské prózy, a invenčním způsobem vedla s autorem interview.

Jak se dalo očekávat, Celestini mluvil o tom, že psaní knih je pro něho spíše okrajová činnost. Většinu času věnuje autorskému divadlu, v němž se skrze různé, například historické náměty vyjadřuje k současnému společenskému dění v Itálii. V jednom z posledních představení s názvem Pro Patria vypráví z pohledu vězně o dějinách Itálie od sjednocení až po současnost a demytizuje postavy, jako byl například Giuseppe Mazzini. Jeho náhled je velmi kritický a v jeho tvorbě sečasto vyskytuje například téma vězení. Stejně tak téma blázince, jež je přítomno právě v prezentované knize Černá ovce.

Celestini při setkání objasňoval svůj zájem o blázince. Ten pramení právě z toho, že jsou jakousi vytrženou realitou. Přitom je jasné, že člověku nepomohou, stejně jako mu vězení nepomůže k nápravě. Mluvil o faktu, že proces nastartovaný v Itálii v 70. letech, který vedl ke zrušení posledního ústavu pro psychicky nemocné v loňském roce, by mohl být dobrým vodítkem i pro postupné uzavírání vězeňských zařízení.

Během rozhovoru došlo také na otázku surreálnosti v Celestiniho textech. Autor vysvětloval, že se pro svá vyprávění inspiruje lidovými vyprávěnkami. Bere si z nich poučení v tom smyslu, že přítomnost nadpřirozena či kouzel dotváří pěkný příběh, který je pro čtenáře, či lépe posluchače, zajímavější a pochopitelnější než strohá informace. Připomněl například historii tarantelly, která vznikla jako „léčebný“ tanec pro ženy kousnuté tarantulí, či své antropologické výpravy za sběrem písní zpívaných vesničany při práci.

Na závěr setkání Celestini přečetl úryvek z originálu knihy Černá ovce a v jeho české verzi jej přečetla překladatelka knihy Marina Feltlová.