Románový debut dánských autorů Liselotte a Sørena Hammerových Bestie uvnitř byl v roce 2010 vydán v Dánsku v prvním vydání v neuvěřitelném nákladu 25 000 výtisků. Úspěch románu stvrzuje i skutečnost, že se nakladatelství Gyldendal ještě před vydáním knihy v Dánsku podařilo prodat práva 16 zemím. V roce 2012 vyšel román i česky v překladu Michaely Weberové v nakladatelství Host.

Bestie uvnitř je prvním z řady kriminálních románů o komisaři Konradu Simonsenovi a jeho kodaňském vyšetřovacím týmu. Děj začíná drsně in medias res, když jednoho pondělního rána objeví děti v tělocvičně školy oběšené muže. Těla jsou zohavena, navíc visí od stropu v geometrickém obrazci. Brzy začne být jasné, že se jedná o pedofily, které zavraždily jejich vlastní oběti. Vražda byla vyvrcholením dobře promyšleného plánu, což je patrné i ze způsobu, jakým byla provedena. Bezmála rituální vražda měla za cíl upozornit na tabuizované téma pedofilie.

Krimiromán nabízí čtenáři citlivé téma, které rozehrává překvapivě široce. Hlavním plus románu je zaměření na psychologizaci dánské společnosti, která se následkem událostí nechává strhnout davovou psychózou. Příběh je však bohužel postaven na několika žánrových klišé. Klasický je například rámcový příběh stárnoucího komisaře, který právě odjel na dovolenou. Když mu ale nečekaně zazvoní telefon, musí se vrátit do Kodaně a řešit brutální zločin. Takže z dovolené prozatím není nic a k idyle se komisař vrací až po složitém vyšetřování. Kromě toho se Simonsenův vyšetřovací tým skládá z typizovaných postaviček: kromě obézního komisaře sledujeme také záletníka, mladou ambiciózní vyšetřovatelku apod. Navíc ani ve správném krimirománu zřejmě nesmí scházet erotika, která má v tomto případě děj humorně odlehčovat. Čtenář se možná pobaví při netradičním objevení mrtvoly v okamžiku, kdy si záletnický vyšetřovatel a nová členka týmu chtějí užít intimní chvilky na polštáři v inkriminované školní budově a zjistí, že se pod ním skrývá probodaný pohřešovaný muž. V úvodu se čtenář může cítit zahlcen složitými souvislostmi a obrovským množstvím postav, někdy dokonce podobných jmen. Vyšetřování se ale rozběhne poměrně svižně, jedna indicie vede přirozeně k druhé. Věci se začnou komplikovat v okamžiku, kdy se do vyšetřování nepřímo pustí veřejnost a na případu se chce intrikami obohatit i tisk. Pachatelé navíc policii berou vítr z plachet tím, že sami do éteru pouštějí informace týkající se vražd.

Autoři se snažili děj zefektivnit střídáním vypravěčských rovin. V jednu chvíli nahlížíme na děj z úhlu pohledu vyšetřovacího týmu, vzápětí se vše obrátí a na problematiku pohlédneme optikou vrahů. Dějovost je ovšem tvořena hlavně dialogy, napínavé líčení děje je upozaděno. Čtenář navíc na rozdíl od vyšetřovatelů zná pachatele už od počátku, takže místy silně hrozí, že se začne nudit.

Román láme tabu
Kriminální román překračuje své žánrové hranice tím, že se dotýká stále přetrvávajícího tabu pedofilie. K vraždám došlo proto, že navzdory děsivým statistickým údajům a počtům znásilnění není společnost schopna pedofilii potírat a předcházet jí. Autoři nahlížejí problematiku ze všech stran, dostávají se i k jazykové otázce užívání až eufemistického slova „zneužívat“ oproti mnohem přímějšímu „znásilňovat“.

Bestie uvnitř otevírá kontroverzní otázku viny oběti a zločince, kdy „ne vrah, ale zavražděný je vinen“. Na čí straně je vlastně zákon a policisté? Otázka viny a odplaty nakonec rozpoltí i vyšetřovací tým. Z pohledu společnosti je totiž policie, která se snaží pachatele dopadnout a potrestat, na straně pedofilů. Veřejnost necítí přirozenou soustrast s oběťmi a policie během vyšetřování ztrácí její podporu. Vrazi však dosáhnou svého, konečně se o pedofilii mluví nejen napříč Dánskem, ale celým světem, problematika pedofilie se konečně stává společenským tématem a začíná se řešit i novým balíčkem zákonů.

Na druhou stranu román ukazuje i lidskou stránku pedofilů, snahu (některých) se svým problémem bojovat, vyléčit se. Zároveň nás nutí si přiznat, že ne všichni, kteří pedofilii odsuzují, jsou lidé morální. Naopak, události vyvolají vlnu násilí, takže i zásahové policejní jednotky jsou schopny v této vyhrocené situaci dohnat pedofila k sebevraždě, místo aby se ho od smrti snažili odradit.

Český název je možnou aluzí na Zolova Člověka bestii. I v Bestii uvnitř nás totiž autoři přimějí se zamyslet nad tím, kdo jsme a jaké temné choutky v sobě skrýváme, klademe si otázku, kdo je ten člověk vedle nás a jak málo stačí, aby se náš vztah k němu obrátil o 180 stupňů.

Na závěr musím podotknout, že zadní strana obálky hýří pochvalnými komentáři vyňatými z recenzí věhlasných dánských periodik, jejichž jména ovšem českému čtenáři nic neřeknou. Kdo z čtenářů ví, jaké postavení má Kristeligt Dagblad, a jakou váhu tedy jeho pochvala má? Kromě toho tento způsob zatraktivnění knihy v českém prostředí nemá takovou tradici jako v Dánsku a působí uměle.