Oněch děsivých souměrností, jak pojmenovala své nové dílo (zřejmě v aluzi na motiv „fearful symmetry" u Williama Blakea) úspěšná britská autorka střední generace (nar. 1963), najdeme v knize hned několik. Především je to blíženecká souměrnost dvojčat, kterých zasadila do děje hned dva páry. Je tu však i souměrnost mezi láskou a nenávistí, která se v knize odvíjí právě opět od dvojčat, ale dosahuje, jako ostatně i v běžném životě, i k dalším postavám. Je zde i souměrnost mezi životem a smrtí. A nakonec tu najdeme i určitou geografickou symetrii: hlavní postava románu Elspeth Noblinová bydlí celý svůj život u londýnského hřbitova Highgate. Její „celý život“ obnáší však pouhých 44 let. Pak zemře na rakovinu a přestěhuje se na druhou stranu hřbitovní zdi. Avšak jen tělesně. Duchem zůstane na původní adrese, protože tam, na tomto světě, zanechala spoustu nevyřešených, asymetrických záležitostí.

Dvojčata, hřbitovy, posmrtný život, duchové… Zdálo by se, že Niffeneggerová po veleúspěšném milostném, romantickém debutu Zakletý v čase (2003) sáhla tematicky hodně vedle. Ale i v její první knize měla romantika neobyčejné, fantaskní pozadí – nenaplnitelnou lásku v něm prožívali lidé ze dvou vzdálených časových období. A aktuální dílo, duchařský, goticky laděný příběh, má totožný fundament: opět lásku, jen ji autorka nechala rozkvést do mnohostrannějších podob. Fantaskní nadstavba se jako už tolikrát ukázala coby ideální pomůcka k odvážnějším pohledům na běžné věci a situace, k zajímavějším úvahám, ke konfrontacím, které neztrácejí reálný základ, byť se vznášejí na rozmáchnutých křídlech bujné imaginace.

Mrtvá Elspeth má k hřbitovu úctu, ale žít tam nechce. Patří do 21. století, kdy lidé tráví víkendy raději v nákupních centrech než mezi mramorovými náhrobky, jak to bývalo zvykem v 19. století. Historii Highgate ji naučil její mladší přítel, který o něm píše disertaci, jež nemá konce a stala se pro něj jakousi posedlostí přesahující rámec studia. Dobrý cíl k návštěvám, tenhle Robert. Rázem bude mít o posedlost víc, jen co se novopečená mrtvá naučí pořádně se živým prezentovat. Zatím přebývá v šuplíku svého psacího stolu, pilně se zaučuje pro svou novou roli a přemítá, co všechno jí umožňuje a co bude stát za nápravu.

Její děsivá souměrnost má vedle jedné mrtvé i několik plnokrevných živých postav. Jsou poněkud extravagantní, ať je to podivínský soused Martin, či přehršel dvojčat, fenoménu, který autorku psychologicky zjevně vzrušuje. Jedno ze starší dvojice dvojčat už je sice „osiřelé“ – Elspethina odcizená sestra –, ale jejich dosavadní vztahy a krize lze číst v osudu druhé dvojice, Valentiny a Julie, neteří zesnulé, jež jako by tety kopírovaly a jimž odkázala svůj byt s tím, že v něm musejí žít. Aby je mohla sledovat? Pravý důvod se dozvíme v denících zesnulé, kterými se probírá věčný student Robert, když si na chvíli odpočine od své od disertace narůstající už na tisíce stran.

V Robertově nekončící práci najdeme ještě jednu postavu, možná ze všech nejpřitažlivější: sám hřbitov Highgate. Stejně jako Elspeth, i čtenář se z disertace dozví hojnost faktů a návodů k dalším souměrnostem: mezi moderní a viktoriánskou dobou a také mezi duchem a hmotou. Audrey Niffeneggerová častými vhledy do rodící se vědecké práce tak jako by přidala k etiketám, jež by se daly na její román nalepit  (duchařský, gotický, společenský), i nálepku historický. Především ale zůstává její kniha zajímavě ozvláštněným, neobyčejným románem milostným.