Je to asi těžké ubránit se rutině a vnášet do žánru, jehož jsem v moderním pojetí bezmála zakladatelkou a každopádně pilířem, ke kterému se vztahují desítky epigonů, stále něco nového, inovativního, překvapovat. Patricia Cornwellová se skutečně na dlouhý čas stala nejviditelnější a – přinejmenším marketingově – bezkonkurenční představitelkou subžánru forenzního thrilleru. A pochopitelně, že v řadě sedmnácti románů se soudní lékařkou Kay Scarpettovou v hlavní roli měla krizi. Přišla na ni někdy před půlkou první dekády, po knize Poslední útočiště, kdy po tříleté pauze jako by nedokázala chytit dech, unaveně recyklovala a snažila se to překrýt různými formálními fígly, časovými skoky, předáváním vypravěčského žezla nečekaným postavám a podobně.

Na uklidněnou: tato dva roky stará kniha pochází z již pokrizového období. Naopak se zdá, jako by autorka – přinejmenším, co se týče řemesla – chytila druhý dech. Otěže příběhu a jeho podávání čtenáři drží pevnou a zkušeně vypsanou rukou, hraje si s ním jako kočka s myší, předává mu jen ty informace, které chce, a to tak, aby si ty další v žádném případě nedomyslil, i když mu je s klidnou myslí naznačuje, rozhazujíc je porůznu v důmyslně stavěné struktuře románu.

Přece však někde se vyčerpanost z psaní více než jedné knihy ročně (Cornwellová udržuje při životě ještě dvě další série, byť zdaleka ne tak rozsáhlé a ani ne tak úspěšné) někde musela projevit. Jako mnoho jejích kolegů i Cornwellová usilovně hledá cestičky, kterými by prošlapala poměrně omezené teritorium svého žánru někam dál, k novým možnostem. To lze dobře dělat, a ona to také tak praktikovala, v různých podzápletkách, kterými kořenila své jinak vždy dost přísně forenzně laděné thrillery. Zde poněkud porušila symetrii.

Už titul knihy... Jako by ho vymyslel Robert Ludlum. Odkazuje na sériově rostoucí popularitu hlavní hrdinky, která se ve svém fiktivním světě už stala mediální celebritou, uvažuje se dokonce o její vlastní show v televizi, kde je stále častějším hostem. Ještě pár knih a bude to s ní snad stejně jako druhdy u nás s Leninem: otevřete konzervu a vyjukne na vás. Mluví se víc a víc o „faktoru Scarpettová“.

Přirozeně si Scarpettová za svou proslulost vykoledovala četné nepřátele, rivalizující, závidějící, bojící se o pozice. Přidala je k těm, které si vysloužila v průběhu odsloužených let za to, že je usvědčila ze zločinů. Ale že by to mohlo dojít tak daleko, že paní doktorce někdo položí do bytu bombu...?

V Ludlumových světech je to běžná situace, u Cornwellové poněkud překvapí. Překvapí, veskrze příjemně, i více než svižné tempo její knihy. Odsýpá skutečně jako akční podívaná, jako svého druhu bondovka. Případ pohřešované zbohatlice, od něhož se román slibně a v duchu autorčiných tradic přímočaře odvíjí, se však s přibývajícími stránkami roztéká nečekaným směrem, a to tak prudce a bezbřeze, že nechybí mnoho, aby se čtenáři jeho východisko vytratilo z paměti. Ze stránek na něj vykoukne skutečně konspirace, sice malých, nikoli globálních rozměrů, i když její strůjci nepůsobí jen na americkém kontinentě. V těchto kapitolách jako by si Ludlum půjčoval klávesnici se Stephenem Freyem či jiným mistrem dalšího úzkého subžánru, totiž finančního thrilleru, a paní spisovatelku od ní odstrčili. Jenže bohužel to tak není a je to zase jen ona, kdo se pouští na neznámý, tenký led. V průběhu děje stále bytní podzápletka: neteř hlavní hrdinky Lucy, připravená úradkem o stamiliony dolarů, ji totiž zavede do ošidného světa velkých financí a odbornice na soudní patologii se náhle stává expertkou na finanční podvody velkého stylu. Takového, jemuž rozumějí pánové jako Madoff či Ponzi, kteří se za to dostali za mříže, méně však Patricia Cornwellová, která si tak pohrává s důvěryhodností. Jí se v nové oblasti zřetelně líbí, a než se zkušené autorce slijí všechny vedlejší motivy poslušně zase do hlavního proudu, vyžívá se v ní. Bohužel však tak náruživě, že už nejen čtenář, ale jako by i ona sama zapomněla, že původně chtěla psát o něčem poněkud jiném. Nelze to označit za chybu a kniha tím ani příliš netrpí; snad jen absentuje ona dravá pátrací verva, která rané romány Cornwellové charakterizovala. Je to však prvek překvapivý, a to ne stoprocentně příjemně.