V březnu tohoto roku vyšla v edici Gutenbergových čítanek po čítance britské, africké nebo kubánské také Holandská čítanka. Dvojjazyčné nizozemsko-české vydání, doplněné předmluvou a doslovem editorky Veroniky ter Harmsel Havlíkové, nabízí ochutnávku z nizozemské literatury od roku 1990 do současnosti a možnost seznámit se s těmi jejími aspekty, které českému čtenáři doposud zůstaly skryty. Editorka, byť sama velmi úspěšná překladatelka, se obrátila na několik dalších překladatelek z nizozemštiny a poskytla možnost publikace i dvěma začínajícím překladatelkám Martině Loučkové a Zuzaně Matějkové. Vedle nich se projektu také účastnila již etablovaná překladatelka Jana Pellarová.

Jak naznačuje název, čítanka se omezila pouze na literaturu v nizozemštině z Nizozemska; další nizozemsky mluvící oblasti jako belgické Flandry a Surinam nejsou zařazeny, jak sama editorka argumentuje, pro svou kulturní a společenskou odlišnost. Záměrem Holandské čítanky bylo tedy „postihnout jak centrum, tak periferii literárního pole“ v Nizozemsku (str. 6) a českému čtenáři nabídnout ukázky z místní vysoké, populární i pokleslé literatury. Jedenáct vybraných ukázek je opravdu velmi pestrou procházkou po nizozemském literárním poli. Ronald Giphart nás seznámí s nekonvenční sexuální osvětou na amsterdamský způsob. Abdelkader Benali naservíruje surrealistickou interpretaci poslední večeře, která se udála, a možná také ne. Stephan Enter pozve na melancholickou projížďku zimní holandskou krajinou a zároveň duší osamělého dospívajícího chlapce. Khalid Boudou představí téma druhé generace marockých přistěhovalců v Nizozemí a jejich věčnou oscilaci mezi přizpůsobením většinové společnosti a zachováním vlastní kultury. Esther Gerritsen nabídne subtilní studii psychiky mladé ženy, jejíž osobní příběh je dlouhou řadou zničených a poškozených předmětů. Said el Haji otvírá opět téma potomků bývalých gastarbeiterů, kteří se necítí doma ani v nizozemské, ani v marocké společnosti. Arnon Grunberg se svým typicky ironickým jazykem dotkne tabuizovaného tématu militantního židovství. Hafid Bouazza poeticky ilustruje naivní představy marockých emigrantů o daleké zaslíbené zemi Paravion, tedy Nizozemsku. Tommy Wieringa naopak velmi břitce zprostředkuje zážitky nizozemského studentského hýska z pouliční rvačky na nože. Robert Vuijsje popisuje rozsáhlé zkušenosti mladíka z vysoce postavené rodiny s černými dívkami z nižších společenských vrstev. Franca Treur se vrací do svého dětství v přísně protestantské rodině, a popisuje tak zároveň zkušenost mnoha Nizozemců s tímto společensky rigidním prostředím.

Oranžová barva obálky a předsádka potištěná typickými tulipány si pohrávají se stereotypními vyobrazeními Nizozemska a jeho kultury. První zařazená povídka, sexuálně poměrně explicitní, nás v zažité představě Nizozemska jako země nejen tulipánů, sýrů, a dřeváků, ale i drog a sexu jen utvrzuje. Po přečtení několika dalších povídek musí ale i velmi zaujatý čtenář změnit názor. V návaznosti na záměr editorky poskytnout českému čtenáři přehled o pestrém spektru literárního pole v Nizozemsku za posledních dvacet let představuje každý z autorů zastoupených v čítance jeden trend současné nizozemské literatury. Najdeme tu lehké „easy-sexy“ psaní, do sebe uzavřenou kontemplativní literaturu, psychologickou povídku, surrealismus, sociální kritiku atd. V jedné knize se sešla jak díla uznávaná kritiky a oceněná literárními cenami (Grunberg, Treur), tak tvorba autorů spíše populárních (El Haji, Giphart). Velký důraz je kladen na tzv. imigrantskou literaturu, tedy díla (potomků) přistěhovalců do Nizozemska. Tato skupina v čítance představuje více než třetinu vybraných autorů. Pro české oko snad přemrštěné zastoupení ovšem poměrně koresponduje s vývojem na nizozemské literární scéně, kde potomci bývalých gastarbeiterů od devadesátých let minulého století slaví značné úspěchy – jak co se týče počtu spisovatelů, tak počtu prodaných knih. Zajímavé je, že je výběr omezen pouze na autory marockého původu a jiné důležité, byť méně literárně dominantní skupiny byly opomenuty.

Někteří z autorů zastoupených v čítance jsou již českému literárnímu publiku známi z dřívějších překladů, ale editorka se rozhodla pro díla dosud v češtině nevydaná, která byla přeložena právě pro účely čítanky. Z velké části se také skutečně povedlo vybrat povídky, jež svým rozsahem formě čítanky odpovídají. Ukázky z delších prozaických celků jsou ale méně zdařilé. Uvádí je sice medailon, který obsahuje i představení vybraného díla a jeho zasazení do rámce tvorby dotyčného autora nebo autorky. Tento pokus ale právě u ukázek z románů v několika případech selhává a čtenář má problém vybrané dílo myšlenkově uchopit, a hlavně pochopit jeho signifikantnost. To se bohužel stalo v případě Roberta Vuijsjeho. Román Alleen maar nette mensen (Samý slušný lidi) vyvolal v Nizozemsku živé diskuse a jeho přítomnost v čítance je zcela jistě na místě. Důvod bouřlivých reakcí, tedy erotická fixace vypravěče románu na mohutná pozadí černých žen, není ale ani v úvodu, ani v ukázce samotné ozřejměn a čtenář se marně táže, čím je toto dílo výjimečné a čím ty feministky, intelektuály a Surinamce, které editorka zmiňuje v medailonu o autorovi, vlastně rozčílilo. Jako protiklad k této příliš cudné ukázce stojí povídky Gipharta a Wieringy se svou téměř zbytečnou prvoplánovou vulgárností.

„A na zejtra stejně předpovídají hezký počasí.“ Tou větou se čítanka v úryvku z románu Franky Treurové uzavírá, ale mohla by zároveň být i mottem celého sborníku. V doslovu, který spolu s předmluvou tvoří jakýsi teoretický rámec čítanky, editorka konstatuje, že se literatuře v Nizozemsku velmi dobře daří, mimo jiné také díky velké podpoře státu a různých kulturních institucí. Současná nizozemská literatura se slovy editorky vyznačuje „osmózou mezi uměleckou literaturou a populární kulturou“ (str. 226) a je vitálním, neustále se vyvíjejícím organismem. Holandská čítanka představuje nizozemskou literaturu nejen v mnoha jejích podobách, ale také z širšího hlediska jako nedílnou součást nizozemské kultury a společnosti. Editorce se zcela jistě podařilo záměr stanovený v předmluvě uskutečnit. Holandská čítanka je zajímavým příspěvkem české literární scéně, a to nejen pro svou literární, ale i kulturně-společenskou hodnotu.

Obsah:
Ronald Giphart: Nejbezpečnější místo na zemi / De veiligste plek op aarde, přel. Zuzana Matějková
Abdelkader Benali: Snězte mě / Eet mij op, přel. Martina Loučková
Stephan Enter: Oznobeniny / Winterhanden, přel. Martina Loučková
Khalid Boudou: Ráj řízků / Schnitzelparadijs (ukázka ze stejnojmenného románu), přel. Jana Pellarová
Esther Gerritsenová: Poslušná mstitelka / De brave wreker, přel. Martina Loučková
Said El Haji: O osamělosti, hrdosti a dalších tabu / Van de eenzaamheid en de trots, en andere taboes, přel. Zuzana Matějková
Arnon Grunberg: Židovský mesiáš / De joodse messias (ukázka ze stejnojmenného románu), přel. Veronika ter Harmsel Havlíková
Hafid Bouazza: Paravion / Paravion (ukázka ze stejnojmenného románu), přel. Veronika ter Harmsel Havlíková
Tommy Wieringa: Natáhneš holiny a jdeš / Je trekt je laarzen en je gaat, přel. Jana Pellarová
Robert Vuijsje: Samý slušný lidi / Alleen maar nette mensen (ukázka ze stejnojmenného románu), přel. Veronika ter Harmsel Havlíková
Franca Treurová: Konfety na mlatě / Dorsvloer vol confetti (ukázka ze stejnojmenného románu), přel. Jana Pellarová