Moldavan Alexandru Vakulovski (1978), absolvent univerzity v sedmihradské Kluži, svým debutem, románem Pičus (Pizdeţ, 2002), šokoval natolik, že si hned vysloužil zařazení mezi „nejskandálnější” rumunsky píšící spisovatele, následovalo redigování jednoho z prvních rumunských on-line časopisů, neshody s Mirceou Cărtăreskem, kvůli nimž neodjel Vakulovski na stipendium do Německa, a od března 2009 na dva a půl roku úřední zákaz vstupu do Rumunska. Nicméně jeho knížky vždy vycházely právě v Rumunsku: např. sbírky poezie Oidipus, král Freudovy matky (Oedip, regele mamei lui Freud, 2002) a Letopičus. Bílé kaktusy pro mou lásku ecstasy (Letopizdeţ. Cactuşii albi pentru iubirea mea ecstasy, 2005). Vakulovski je drsný a nebezpečně upřímný, jeho próza je tak trochu literární pomstou „generace 0”, generace nula, vyrůstající v nejchudší zemi Evropy rozvrácené pádem sovětského impéria. Jeho hrdina-vypravěč místy připomíná postavu narkomana z Andruchovyčových Rekreací, „dostaveníčko na hranici” se podobá scénám ze Stasiukova Babadagu, ty jsou ovšem s moldavským pasem v kapse nutně viděny z poněkud jiné perspektivy.