Vydavatelství DharmaGaia přináší dvě čínské novely, které by čtenář zajímající se o čínskou a asijskou literaturu neměl obejít. Novodobá čínská próza není u nás příliš známá, proto jsou novely Zázračný cop a Labužník víc než vítány. Jemným a nenásilným způsobem přibližují důležité momenty novodobých čínských dějin, pro čínské čtenáře jistě často bolestné. Zavedou nás na sever do přístavního města Tchien-ťin i na jih do města Su-čou, proslaveného svým hedvábím a malebnými zahradami. Za vynikajícím překladem stojí přední české sinoložky Zdenka Heřmanová a Olga Lomová.

Příběh novely Zázračný cop nastiňuje atmosféru začátku 20. století ve městě Tchien-ťin za německé koncese. Vidíme čínskou společnost v době obrovských změn, kdy se Říše středu vyrovnávala s faktem, že západní civilizace je technicky i hospodářsky vyspělejší, a tudíž mocnější. Vyvstávala otázka, jak dál. Držet se osvědčených tisíciletých tradic, nebo se vzdát cizincům a přijmout jejich myšlení a hodnoty?

Hlavní hrdina Prosťáček je nositelem nejvyššího stupně tajného bojového umění, jež tříbily generace předků. Svým dlouhým copem je schopen ubránit se jakémukoliv nepříteli – vyjma cizinců. Zároveň je i ztělesněním bezelstnosti a tradičních etických hodnot. Konečné řešení v závěru příběhu je v souladu s uvažováním čínských intelektuálů dané doby. Starého harampádí a nepotřebných berliček je třeba se zbavit, také je ale nutno naučit se využívat to nejlepší z výdobytků západního pokroku.

Prosťáčkovy potyčky a morální dilemata jsou líčeny s nadsázkou a laskavým humorem. Autor Feng Ťi-cchaj se celý život zajímal o lidové zvyky a architekturu, což se projevuje i v detailním popisu svátečního průvodu na počest Bohyně moře či historických tchien-ťinských uliček.

Novela Labužník posouvá čtenáře o pár desetiletí dál, do období vzniku Čínské lidové republiky. Podobně jako Zázračný cop je i tento příběh vyprávěn s lehkostí a pochopením pro své hrdiny, zaznívá v něm ovšem mnohem větší dávka trpkosti a pocitu zklamání z nenaplněných snů o nové společnosti, v níž si budou všichni rovni. Stejně jako dřív se lidé rozdělují na více a méně privilegované, stejně jako předtím se lidé navzájem podrážejí a zapírají někdejší kamarády. Vypravěč sám sebe vykresluje jako člověka, který v dobré víře dělal to, co považoval za správné, teprve o mnoho let později si uvědomil, že svou prací přispěl k zničení mnohaletých tradic a poznatků. Teď, když by je chtěl vzkřísit znovu k životu, jen stěží najde někoho, kdo by své umění mohl předat příštím generacím.

Obraz Číny se k nám dostává mnohdy značně zkreslený. Českému čtenáři není příliš známo, jak vývoj událostí v Číně za poslední století vnímají samotní Číňané. Novely Zázračný cop a Labužník tuto možnost ve formě nenásilného, poutavého a humorného vyprávění nabízejí.

Feng Ťi-cchaj (nar. 1942), rodák z Tchien-ťinu. Dříve se zabýval spíš kaligrafií a malbou, kterou i vyučoval. Později začal psát. Velkou pozornost věnuje lidovému umění a místním zvykům, zvláště z okolí Tchien-ťinu. Tyto znalosti pronikají i do jeho literární tvorby. V poslední době je známý především jako bojovník za zachování čínského kulturního dědictví.

Lu Wen-fu (1928–2005) vyrostl a větší část života prožil v Su-čou. Úzké uličky tohoto města se často objevují v jeho povídkách a novelách, v nichž vypráví o neradostných osudech jeho obyvatel ve druhé polovině 20. století. Literární činnost zahájil v padesátých letech minulého století, pak byl ale umlčen a poslán na převýchovu nejdříve jako dělník na stavby, později byl i s rodinou vysídlen na venkov. Ke psaní se vrátil až v roce 1978, po smrti Mao Ce-tunga a pádu Gangu čtyř. Do konce života zůstal v Su-čou. Věnoval se psaní a byl místopředsedou čínského svazu spisovatelů a čestným prezidentem Spolku výtvarného umění města Su-čou.