Dagmar Urbánková (1972), básnířka, prozaička, ilustrátorka a výtvarnice působící v divadle Minor, vydala na sklonku roku 2010 v nakladatelství Baobab již svou třetí autorskou knížku pro děti. Zůstala v ní věrná postupům, které se jí osvědčily v předchozích dílech Byl jednou jeden dům (2004) a Adam a koleno (2007). Chlebová Lhota vychází z jednoduché příběhovosti, silného výtvarného nápadu, který prozrazuje scénografickou inspiraci, a s ním korespondující jazykové hravosti.

Poetický mikroprostor Chlebové Lhoty autorka doslova uhnětla, upekla a spletla z různých druhů pečiva. Zabydlela jej postavami a mobiliářem pečlivě vymodelovanými z chlebové střídky a z útržků textilií. V knize kombinuje ilustrace s fotografiemi aranžovaných objektů a komiksovými sekvencemi. Typografická úprava s využitím psacího písma posiluje stylizaci textu coby vesnické kroniky, odrážející chvíle všední i výjimečné.

Obyvatelé Chlebové Lhoty představují idylické sousedské společenství, v němž jeden nezištně pomáhá druhému. Výjevy z jejich každodenního života jsou přibližovány prostřednictvím kronikářských zápisků, jež pořizuje během dlouhé zimy vesnický učitel Jan. Autorka přitom využívá kontrastního kompozičního principu, kterému ovšem vtiskává pečeť sjednocujícího prvku: ve Chlebové Lhotě se propojuje statické uspořádání vesnice (rodáci zde „vykynou“) s dynamickým přeskupováním (vítr, který může přivát nové domy či obyvatele, tak jako Janovu ženu Jasmínu či přítele Paka), tradiční s moderním, staré s mladým, domácí s exotickým. Postava všeuměla Paka, kterého do zasněžené Chlebové Lhoty s bochníkovými domky přinesl vítr přímo z prosluněného mořského pobřeží ve Španělsku, je obklopena aurou cizokrajného tajemství. Je to však právě on, kdo se vynalézavým kutilstvím a pohostinnou povahou podílí na udržení stability a družné atmosféry ve vesnici. Stejnou roli plní také nejstarší obyvatelka Chlebové Lhoty, bába Patková, která střeží tradice, ale zároveň se nebojí přijímat i nové podněty.

V přehršli úsměvných i ztřeštěných nápadů se stále klene jako hlavní motiv hodnota sousedské pospolitosti, kvůli níž stojí za to přetrpět nevlídné zimní vichřice, sužující Chlebovou Lhotu, a raději vymýšlet další způsoby, jak přátelské svazky udržet a posílit. Recept na paellu podle Paka, jíž lze rychle pohostit nečekanou návštěvu, je v knize připojen i s lákavou fotografií!

Urbánková si pohrává s obrazy, představami, jazykem. Hravost okořeněná nonsensovým humorem je dnes téměř nezbytnou výbavou každé dětské knížky, ve Chlebové Lhotě však není pouze módní manýrou, ale předává jasné etické poselství tím, jak přesvědčivě modeluje obraz domova, jehož konstantou jsou mezilidské vztahy.