Britský autor fantastiky, narodil se 6. 9. 1972 v Norwichi, ale vyrůstal v Londýně, který je často pozadím jeho příběhů (či jejich inspirací – a to včetně specifik jazykových a hudebních), rok strávil jako učitel angličtiny v Egyptě. Po návratu do Británie vystudoval sociální antropologii v Cambridgi. Získal též doktorát z mezinárodních vztahů a aktivně se věnuje levicové politické teorii (doktorská práce Between Equal Rights: A Marxist Theory of International Law vyšla i knižně)

Debutoval románem King Rat (1998, č. Král krysa, Laser-books 2006). Úspěch mu však přinesl až román následující – Perdido Street Station (2000, č. Nádraží Perdido, Laser-books 2003). Kniha získala řadu cen i nominací a je považována za jedno z nejlepších děl subžánru „new weird“. Ten se podobně jako v osmdesátých letech kyberpunk pokusil reformovat fantastiku jako celek, zbavit ji nánosů klišé, opakujících se zápletek i atrakcí a vtisknout jí více literárních kvalit. Miéville byl jeden čas mluvčím podobně smýšlejících spisovatelů, ovšem jakékoliv pokusy o přesnější vymezení subžánru končí u jednoduchých pouček: dělat fantastiku lépe a ambiciózněji, formou i stylem (blíže např. v New Weird – Trochu divná fantastika, ed. Jeff a Anne VanderMeerovi, Laser-books 2008).

Nádraží Perdido se tak sice odehrává na neexistující planetě Bas-Lag, ale nenabízí tradiční hrdiny žánru fantasy (válečník, dítě proroctví, kouzelník), rasy (elfové, trpaslíci, skřeti) ani zápletky (záchrana světa před pánem zla, boj proti přesile, nejrůznější oddechová dobrodružství). Místo nich nalezne čtenář rozlehlou metropoli Nový Krobuzon, plnou nejbizarnějších ras (lidé s hmyzí hlavou jsou tou nejmenší podivností) a přetvorů (magií i poměrně pokročilou technologií proměněných nešťastníků – motiv new weirdu obecně vlastní). Zápletka je uvedena do pohybu snahou „padlého“ vědce Izáka Dan der Grimnebulina vrátit svému zákazníkovi, o křídla přišedšímu orlímu muži Jagharkovi, schopnost létat.

Miéville střídá několik žánrů, což se na dlouhou dobu stalo poznávacím znamením jeho samotného i new weirdu jako celku, a hromadí nejrůznější podivnosti i nápady. Zároveň neváhá problematizovat etiku svých hrdinů a v polovině knihy zaměnit temný thriller o posedlosti vědou a uměním za výrazně akčnější linii. Román se díky tomu poněkud rozpadá, ale díky autorově bohaté fantazii a schopnosti zachytit jeho vize se přesto jedná o nevšední zážitek bez ohledu na žánr.

Volným pokračováním je román The Scar (2002, č. Jizva, Laser-books 2004). Miéville v něm opouští Nový Krobuzon (nikoli však planetu Bas-Lag) a vydává se na hladinu oceánů, kde se pohybuje obří Armada – nezávislé společenství lodí, vraků, plošin a především nejrůznějších vyvrhelů. K již využitým žánrům zde autor přidává i námořní cestopis a celá kniha je svéráznou fantastickou parafrází Bílé velryby (vůdce Armady pohání touha polapit a pro své záměry využít legendárního krakena). Platí přitom, že tentokrát se jedná o román mnohem sevřenější.

Doposud posledním románem ze světa Bas-Lagu je Iron Council (2004, č. Železná rada, Laser-books 2005). Nový Krobuzon vede totální válku se vzdáleným nepřítelem a zároveň čelí rostoucím sociálním nepokojům, které vedou až k povstání. Výrazným motivem díla je železnice stavěná napříč kontinentem. I zde se tedy objevují nové žánry – tentokráte western, milostný román (s překvapivým obsazením) a v neposlední řadě i román politický.

Autorovy politické názory hrály velkou roli i v předchozích knihách. U Krále krysy se bohužel jednalo o primitivní proklamaci levicových tezí. U příběhů z Bas-Lagu autor svou orientaci nezměnil, ale dokázal jí vtisknout určitý řád a využít ji při výstavbě fikčního světa a jeho konfliktů. Z tohoto hlediska je Železná rada Miévillovým vrcholným dílem, přestože řada čtenářů ji považuje za nejslabší část trilogie (což je ovšem způsobeno i v českém prostředí nezvyklým westernovým zabarvením či homosexuálními motivy).

Román Un Lun Dun (2007, č. Laser-books 2007) je počátkem nové etapy autorovy kariéry. Jestli doposud věnoval veškeré své síly knihám žánry v co největší míře mísícím, od této chvíle se naopak zaměřuje na podrobné prozkoumání jednotlivých subžánrů, kdy k případnému prolomení hranic dochází jen velice opatrně. Zde konkrétně navázal na tradici fantastiky pro dospívající – ovšem temnějšího ražení v duchu např. Clive Barkera.

The City and the City (2009, č. Město a město, Laser-books 2009) je naopak noirová detektivka ze dvou měst existujích ve stejném čase na stejném místě a částečně se prostupujících. To vede nejen ke zcela novému druhu zločinů, ale především autorovi umožňuje věnovat se otázce autocenzury (co budou lidé jednoho města ochotni vnímat a co ne), stejně jako byrokratických systémů a šedých zón uvnitř společnosti.

Že je pro autora věčnou inspirací Londýn, pak opět dokázal „hororovým“ románem Kraken (2010, č. Laser-books 2010). Na jeho počátku je za záhadných okolností ukradena z londýnského muzea mrtvola krakatice a následné pátrání odhaluje podsvětí plné kultů, šílených náboženství a magie. Miéville je opět tradičně silný v popisu atmosféry města a jeho odvrácené strany, policejní organizace či principů kontroly společnosti. Objevuje se i oblíbený politický motiv v podobě odborů familiárů (tj. kouzlem povolávaných pomocníků čarodějů).

Z autorova díla stojí za zmínku ještě povídková sbírka Looking for Jake and Other Stories (2005, č. Pátrání po Jakeovi a jiné příběhy, Laser-books 2006) a připravovaný sci-fi thriller Embassytown.

V českém prostředí se China Miéville těší zasloužené pozornosti již od vydání Nádraží Perdida. Tento román mimochodem odstartoval nejenom ediční řadu New weird (k dnešnímu dni 20 svazků), ale také příklon českého trhu s fantastikou k moderním podobám žánru; ke knihám náročnějším a jazykově vytříbenějším, neomezujícím se pouze na barvitá dobrodružství ve vysněných zemích či v dalekém vesmíru. Miéville je přitom důkazem, že podobná díla nemusejí tradicí opovrhovat a zavrhovat ji, ale naopak sloužit i jejímu lepšímu pochopení a dodat jí nové impulsy.

Ocenění (výběrově):

2000, 2004, 2009 – Arthur C. Clarke Award
2000, 2002 – August Derleth Award
2009 – Hugo
Worl Fantasy Award
2002, 2004, 2009 – Locus
2009 – World Fantasy Award

2003, 2004 – Cena Akademie SFFH (ČR)