Hispánský svět jásá, španělský deník El Mundo hýří komentáři typu „Švédská akademie se probudila“, „už bylo načase“ nebo „na to čekáme už dvacet let“. Literatura se dnes dostala až na první stránky nejen španělsky psaných novin. Nobelovu cenu za literaturu totiž získal peruánský spisovatel Mario Vargas Llosa. Posledním španělsky píšícím spisovatelem, jemuž byla „Nobelovka“ udělena, byl Mexičan Octavio Paz v roce 1990, tedy přesně před dvaceti lety, a tak je vítězství Peruánce Vargase Llosy vnímáno jako vítězství španělského jazyka a hispánské literatury.

Jaké to je dostat Nobelovu cenu za literaturu? Šťastná zpráva Vargase Llosu zastihla v New Yorku, jelikož přednáší na Princetonské univerzitě. Když u něj doma zazvonil telefon, právě si četl. Před oficiálním vyhlášením mu telefonoval tajemník Švédské akademie s tím, že mu má být za čtvrt hodiny udělena Nobelova cena. Mario Vargas Llosa později v exkluzivním rozhovoru pro španělský deník El País přiznal, že si v první chvíli myslel, že se jedná o žert. Raději si počkal dlouhých patnáct minut, než byla zpráva oficiálně vyhlášena – teprve pak jí uvěřil. Vzpomněl si totiž, že kdysi takhle někdo volal Albertu Moraviovi stejnou novinku, z níž se pak vyklubal nejapný vtip. A tak si Vargas Llosa chtěl ušetřit zklamání. Tím spíš, že jeho jméno se v souvislosti s Nobelovou cenou neozývalo už dlouho, a také proto, že sám sebe považuje za příliš konfliktního autora na to, aby mu byla udělena cena takového formátu. Švédské akademii se prý mohl „znelíbit“ tím, že se jeho díla až příliš dotýkají politiky. Podle něj ale právě politika do velké literatury vždy patřila a patří. I proto byl z Nobelovy ceny hlavně překvapený, a teprve později přišlo dojetí a radost.

Když Mario Vargas Llosa uvěřil, že nositelem ceny za rok 2010 je skutečně on, napadlo ho několik lidí, jimž může být za svůj úspěch vděčný – vybavil se mu například jeho první nakladatel, Carlos Barral (z nakladatelství Seix Barral), jenž ho ve psaní velice podporoval, či literární agentka Carmen Balcellsová. Zmínil se také o Španělsku jako takovém, kde bylo jeho dílo přijato s nadšením, což ho motivovalo ke psaní a utvrzovalo v tom, že svou práci dělá dobře. Zároveň si Vargas Llosa vzpomněl na Argentince Jorge Luise Borgese, kterému Nobelova cena za literaturu nikdy nebyla udělena, ačkoli by si ji také velice zasloužil. A dále mu prý hlavou běžela jména spisovatelů, kteří utvářeli jeho literární vkus a podněcovali jeho zájem o literaturu: Tolstoj, Dostojevský, Góngora, Borges, Martorell, Cervantes, Flaubert, Thomas Mann, Faulkner nebo Sartre.

Mario Vargas Llosa si Nobelovu cenu za literaturu opravdu zaslouží. Je skvělým, neúnavným vypravěčem, který se s humorem a štiplavou ironií opírá do diktátorů a mocipánů všeho druhu. Zpracoval ale například i otázku ohrožení Indiánů v Latinské Americe, cizí mu není ani milostný příběh. Letos na podzim mu má ve Španělsku vyjít román Keltův sen, který má čtenáře zavést do Afriky, Amazonie a Irska v době první světové války. V češtině by tento román měl vyjít příští rok na podzim v nakladatelství Garamond.

Exkluzivní rozhovor pro deník El País

Speciální fotografická příloha deníku El País