Nakladatelství BB/art v roce 2010 vydalo knihu Opuštění, ve které britský novinář a historik Tim Tzouliadis čtenářům představuje zapomenuté životní osudy tisíců Američanů, kteří v období ekonomické krize, ve třicátých letech 20. století, zvolili emigraci do Sovětského svazu jako východisko z těžké životní situace. Kniha má však podtitul – Z velké krize do gulagu: naděje a zrada ve Stalinově Rusku – a to mnohé naznačuje.

Všichni tito lidé se nechali zlákat sovětskou propagandou a prosovětsky vystupujícími veřejnými osobnostmi, jakými byli například G. B. Shaw nebo zkorumpovaný reportér New York Times Moscow Walter Duranty. Odjížděli do SSSR hledat práci a svou roli v „budování socialismu“. Byla to slovy autora „nejméně vyhlašovaná migrace v amerických dějinách“ a  období, kdy „poprvé v krátkých dějinách země ji více lidí opouštělo než do ní přijíždělo“.

V USA bylo na počátku 30. let šestnáct milionů nezaměstnaných, kteří se rychle dostávali do finančních potíží a byli v zoufalé situaci. Ve stejné době sovětská propaganda zdůrazňovala úspěchy první pětiletky, mající za úkol rychle industrializovat SSSR. V Rusku působili američtí průmyslníci v čele s Henrym Fordem, které lákala možnost získat velké bohatství v nejkratší možné době. Ostatní pak chtěli získat zaměstnání a stabilní příjem. To byl hlavní důvod odchodu tisíců Američanů do SSSR, kde většina z nich nakonec skončila v gulagu nebo na popravišti. Tito lidé viděli v ekonomické krizi selhání kapitalismu. Komunismus jim naopak nabízel důstojný život, rasovou rovnost a dobré pracovní příležitosti. Ve skutečnosti však šlo o krutou zradu. Většina emigrantů nepocházela z bohatých rodin a nebyli to ani intelektuálové, ale obyčejní pracující muži, kteří se rychle zklamali a chtěli se se svými rodinami vrátit domů. Zjistili však, že Moskva z nich udělala sovětské občany a tím jim zabránila v návratu.

V zajímavé historické "vyšetřovací" práci, která čtenáře provede přes sedmdesát let politického vývoje, Tim Tzouliadis sleduje osudy tisíce lidí – dělníků, hudebníků, inženýrů, rolníků z různých koutů USA – jejichž počet na dlouhé cestě plné utrpení postupně klesá. Autor ve svém pátrání spoléhá na oficiální záznamy, vzpomínky, novinové články a rozhovory s očitými svědky událostí. Také zkoumá nejstřeženější archiv v moderních dějinách. Vypráví příběh emigrantů, jejich idealismu čelícího nelidskému stalinskému režimu.

Příběh Američanů, kteří emigrovali do Sovětského svazu, čtenáře zavede od spokojeného života v nově postavených městech a od víkendových baseballových zápasů k mučení ve vyšetřovacích místnostech NKVD, k nočním popravám a k vražedné práci na zlatých polích na Kolymě. V knize zaznívá kritika amerických diplomatů, kteří zaslepeni sledováním vlastních zájmů odmítali pomoci občanům své země. Vedle toho vykresluje zfanatizované příslušníky tajné policie, kteří s hrůznou lehkosti dokázali vraždit, a rozebírá mezinárodní vztahy a ekonomické příčiny historických událostí.

Kniha popisuje málo známou a prakticky zapomenutou historii amerických emigrantů v Sovětském svazu a poukazuje na skandální postoj amerických úředníků k občanům USA. Politici a diplomaté byli v otázkách spojených s vývojem v SSSR neuvěřitelně naivní a zaslepení. Velvyslanec prezidenta Roosevelta v Moskvě, Joseph Davies, osobně sledoval moskevské procesy a přes očividně smyšlená obvinění a ještě nápadněji paradoxní doznání obžalovaných informoval amerického prezidenta, aniž by všechny tyto události alespoň zpochybnil. Doslova napsal, že v SSSR „se odehrává nádherný a vzrušující experiment“. Později velmi levně skupoval s vědomím NKVD starožitné a umělecké předměty, které byly ukradeny při ničení klášterů, sídel šlechticů a kostelů.

Tim Tzouliadis uvádí, že Američané, kteří se obraceli na moskevské velvyslanectví s žádosti o pomoc, byli ze zcela bezvýznamných důvodů odmítáni. Například proto, že neměli fotografii nebo potřebné 2 dolary na poplatek, přičemž úředníci moc dobře věděli, že vlastnit zahraniční měnu bylo v SSSR trestné. Podruhé se již na ambasádu nevraceli. Jakmile opustili velvyslanectví, byli okamžitě zatčeni příslušníky NKVD.

V knize čtenář najde informace o historickém vývoji v Sovětském svaze. Kapitoly věnované tomuto tématu nastiňují osobní příběhy amerických emigrantů v SSSR. Především se jedná o dva emigranty – Thomase Sgovioa a Victora Hermana, kterým se podařilo přežít dlouholeté věznění v gulagu a v 70. letech získat americký pas a odcestovat do USA, kde později vydali paměti. 

Autor zastává názor, že pokud ve 30. letech USA nad děním v SSSR zavíraly oči, po vstupu do 2. světové války se staly Stalinovými komplici a podílely se tak na utrpení milionů lidí. Protože dodávky pomoci z USA do SSSR, které zaštiťoval zákon o půjčce a pronájmu, Stalin používal především v gulagu, a nikoliv na frontě.

Henry Wallace, americký viceprezident, nedlouho po poskytnutí dodávek pomoci navštívil SSSR a dokonce i sibiřské tábory, kde mu příslušníci NKVD ukázali dokonalé Potěmkinovy vesnice. Viceprezident nabyl dojmu, že v příšerných podmínkách pracují nadšenci. Dnes se již ví, že teror byl organizován samotným Stalinem a jeho nejbližšími spolupracovníky. Byly schvalovány kvóty zastřelených a zatčených pro každou oblast v SSSR. Samotní čekisté se obávali o vlastní život. I proto jednotlivé oblasti soutěžily o co nejvyšší počet zastřelených a zatčených. Největší čistky postihly především pohraniční a strategické oblasti a národnosti, které režim vnímal jako „pátou kolonu“. Pro Američany, kteří se velmi brzy proměnili ze spojenců v nepřítele, to byla velmi nebezpečná situace. Oběti si NKVD vybíral často zcela náhodně, později byli tito lidé krutým zacházením donuceni k falešným doznáním a k udávání jiných osob. Následoval proces před tak zvanou trojkou, do které patřil soudce, prokurátor a pracovník NKVD, a poprava nebo transport do sibiřských lágrů.

Na druhé straně autor čtenáři nabízí příběhy obětavosti a laskavosti jednotlivců. Často zcela neznámí lidé pomohli americkým emigrantům přežít kruté podmínky. Tyto oběti režimu viděli v cizincích všech národností svou naději. Naději na to, že jejich oběť nebude marná. Doufali, že tito lidé přežijí, dostanou se do svých rodných zemí, kde vypovědí svůj příběh...

Opuštění je zajímavá kniha napsaná velice čtivým a pro čtenáře přehledným způsobem. Je to dílo, které se věnuje velmi neobvyklému a široké veřejnosti málo známému tématu.

O knize viz též článek Petra Zídka: http://www.lidovky.cz