Jedna z nejvýznamnějších britských poválečných spisovatelek, Beryl Bainbridgeová, zemřela v Londýně 2. července 2010. Narodila se v Liverpoolu 21. listopadu 1932 (někdy bývá uváděn rok narození 1933 i 1934). Psát chtěla od dětství. Po krátkém manželství zůstala po rozvodu sama se dvěma dětmi; později měla ještě třetí dítě. V roce 1958 se pokusila o sebevraždu. Působila jako herečka, ale pak se začala věnovat psaní. Svůj první román Harriet řekla… publikovala až jako třetí v pořadí v roce 1972, takže její knižní prvotinou se stal román Víkend s Claude (1968). V 70. letech vydávala téměř každoročně novou knihu, od 80. let v tempu polevila. Poslední román vydala v roce 2001, pak se odmlčela. Celkem napsala 16 románů; česky vyšly zatím pouze čtyři z nich. Od 90. let působila také jako divadelní kritička.

Její knihy, nepříliš rozsáhlé, většinou na pomezí románu a novely, jsou pečlivě komponované, vynikají ironií, slovním a situačním i černým humorem a často mívají prvky thrilleru. V centru děje bývá nějaký násilný, většinou náhodný čin. Rané prózy se odehrávají ve válečné atmosféře. Pozoruhodný román Mladý Adolf (1978) mísí fikci s faktografií a je zprávou o pravděpodobném pobytu mladého Hitlera v Liverpoolu v roce 1912, kde měl údajně navštívit svého bratra Aloise; napětí románu spočívá v tom, že čtenář si nutně musí uvědomovat, co se z Hitlera za pár let stalo: ze zuboženého, neurotického pobudy později vyrostl fašistický diktátor. Anglista Martin Hilský charakterizoval svět jejích románů jako „komický a zároveň katastrofický“. „Komická a zároveň propastně smutná próza Beryl Bainbridgeové vypovídá cosi nejen o strastech středního věku a manželské nevěry. Můžeme ji číst jako jedinečnou komedii mravů i jako thriller, který Bainbridgeová dokázala proměnit v groteskně ironickou, šokující výpověď o člověku, žijícím v ohroženém světě,“ napsal Hilský o jednom z nejlepších autorčiných děl, románu V prodlouženém čase (1977), který známe i z českého překladu. V 90. letech se obrátila k historickým tématům – z tohoto období známe z českého vydání román Zachraň se, kdo můžeš (1996) o katastrofě Titanicu v roce 1912. Román Jak to vidí Queeney (2001) vypráví o posledních letech života básníka a spisovatele Samuela Johnsona.

Bainbridgeová dvakrát vyhrála Whitbread Award za nejlepší román (1977 za román V prodlouženém čase a 1996 za Zachraň se, kdo můžeš); celkem pětkrát byla v užší nominaci na Booker Prize, kterou však nikdy nevyhrála (1973 Švadlena, 1974 Podnikový výlet, 1989 Neobvyklé dobrodružství, 1996 Zachraň se, kdo můžeš a 1998 Mistr Georgie). Mistr Georgie jí v roce 1998 vynesl také James Tait Black Memorial Prize. V roce 2008 se umístila na 26. místě v žebříčku 50 největších britských spisovatelů po roce 1945 podle deníku The Times (sám o sobě zajímavý žebříček, viz: http://entertainment.timesonline.co.uk/tol/arts_and_entertainment/books/article3127837.ece).
Tři její romány byly zfilmovány: Sladký William (1980), Švadlena (1988) a Neobvyklé dobrodružství (1995); k první adaptaci napsala Bainbridgeová scénář.

Romány Beryl Bainbridgeové (1932–2010) a české překlady:
A Weekend with Claude (1967; Víkend s Claude)
Another Part of the Wood (1968; Jiná část lesa)
Harriet Said... (1972; Harriet řekla…)
The Dressmaker (1973; Švadlena)
The Bottle Factory Outing (1974; Podnikový výlet, č. Odeon 1981)
Sweet William (1975; Sladký William)
A Quiet Life (1976; Klidný život)
Injury Time (1977; V prodlouženém čase, č. Odeon 1981)
Young Adolf (1978; Mladý Adolf)
Winter Garden (1980; Zimní zahrada)
Watson’s Apology (1984; Watsonova obhajoba, č. Olympia 2002)
An Awfully Big Adventure (1989; Neobvyklé dobrodružství)
The Birthday Boys (1991; Chlapci k narozeninám)
Every Man for Himself (1996; Zachraň se, kdo můžeš, č. Olympia 1998)
Master Georgie (1998; Mistr Georgie)
According to Queeney (2001; Jak to vidí Queeney)