Mitra Eljátí se narodila v roce 1950. Na literární scénu ale vstoupila podobně jako mnoho dalších íránských spisovatelek až v 90. letech dvacátého století, tedy v období, které je v literární historii Íránu charakteristické „boomem“ ženské literatury.

Její první sbírka povídek Mádmázel Katí (Slečna Katy) vyšla roku 1380 (2002) a hned se stala předmětem velkého zájmu literárních kritiků, obdržela také mnoho cen. Společně s Mardžán Šír-Mohammadí dostala například ocenění od Nadace Húšanga Golšírího za nejlepší první sbírku povídek roku 1380 a s Natašou Amírí získala cenu Cháne-je dástán v kategorii nejlepší sbírka povídek za stejný rok. Kritici vynášejí sevřenost a experimentální charakter povídek Mitry Eljátí a její avantgardní přístup k tomuto literárnímu žánru. Její tvorba je řazena k minimalistické literatuře, je pro ni typické prolínání časových rovin vyprávění, opakovaně se v ní objevují témata jako osamělost, odcizení, vykořeněnost, „únik“ do exilu, krize identity a kultury, rozpadající se rodina.  

Mitra Eljátí zasedá v porotách mnoha literárních festivalů a od roku 2005 vede internetový literární časopis Dženn o parí (Džin a víla). Sbírka Mádmázel Katí byla na jaře roku 1387 (2008) vydána již počtvrté. V roce 2006 vydala Mitra Eljátí druhou sbírku povídek Káfe-je parí-je darjájí (Kavárna u mořské víly), která se záhy dočkala dalších dvou reedic.