Adam a Eva, láska překonávající vzdálenost i kulturní odlišnosti. Měl-li by toto být stručný popis románu Temná hmota, byl by značně neúplný a navíc zavádějící. Temná hmota je totiž tragédií porušené lidské komunikace, která má katastrofální následky, možná právě proto, že jde o střet dvou nesourodých světů, které, kromě vzájemné přitažlivosti, nemají společného jmenovatele, neboť jsou příliš uzavřeny samy do sebe a jednají pouze podle svých vnějších pravidel.

Izraelský diplomat žijící ve Spojených státech, Adam, při návštěvě rodné země náhodou srazí Evu autem, okamžitě ji vezme do nemocnice a jejich románek se začíná rozvíjet. Protože se Adam musí vrátit zpět do New Yorku, pokračuje jejich vztah prostřednictvím e-mailů. Šalev ale čtenáři předkládá pouze jednu část této konverzace, a to část Evinu. Její elektronické promluvy, které líčí věci minulé, se střídají s Adamovým podáním recentních událostí. Adamovy odpovědi na Eviny e-maily zůstávají čtenáři utajeny, občas se sice setkáme s překopírovaným Adamovým dopisem, nicméně to jsou spíše slabá místa celého Šalevova románu.

Zvolená forma ještě zvyšuje zoufalost celé situace, neboť i když moderní doba zkracuje vzdálenosti a umožňuje komunikaci, zásadní problém spočívá právě v ní samotné. V jednom ze svých e-mailů Eva píše, že si připadá jako by žila v jedné galaxii a Adam v jiné. Tato poznámka se sice vztahuje k nezměrné vzdálenosti mezi oběma milenci, nicméně v podtextu obsahuje i obnaženou pravdu o skutečné povaze tohoto vztahu. Když se totiž Adam s Evou na svátek Díkůvzdání sejdou v New Yorku, aby spolu strávili jeden týden, náhlá neschopnost být fyzicky spolu, která se zpočátku projevuje nepodstatnými drobnostmi, nakonec vede k rozhodnutí nevyřknout to nejdůležitější, což ve výsledku zničí oba dva.

Oba hledají únik či oživení jejich žité reality, s tím rozdílem, že Eva hledá nové uspořádání, zatímco Adam se v nastavení vlastního života cítí jak ryba ve vodě, a ačkoli touží být s Evou, současně touží být se svou ženou anebo, naskytne-li se příležitost, s další milenkou. Jeho chování mu přijde přirozené, dalo by se říci, že nepociťuje žádné výčitky, jedna světlá chvilka by se dala spatřovat v myšlence, která mu prolétne hlavou, když Eva přiletí do New Yorku, totiž že od jeho ranního milování s manželkou Ruth do chvíle, kdy se bude milovat s Evou, uplyne více než dvacet čtyři hodin, a tak nebude mít dvě ženy v jeden den. I když měli-li bychom toto brát za náznak nějaké morálky, byla by to morálka ve všech ohledech silně pochybná.

Šalev tvrdí, že se pokusil aplikovat teorii temné hmoty na vztah muže a ženy. Astrofyzikové se totiž domnívají, že se existence ve velké míře skládá právě z temné hmoty a temné energie, které jej nutí se rozpínat, a tak dochází k odtržení nejen jedné hvězdy od druhé, ale i celých galaxií. Tento pokus se autorovi vydařil, prolínáním linií přítomného a minulého času navíc dosti neotřele docílil nenásilného složení mozaiky životů obou hlavních protagonistů. Své postavy Šalev nesoudí, jejich ne zcela normativní chování místy akcentuje (například když Adam odesílá své další milence Tanje naprosto totožný e-mail, který poslal Evě), rozsudek a trest se skrývá v závěrečné katarzi, je-li adekvátní, to nechť čtenář rozhodne sám. Je třeba ještě říci, že i přes svou tragičnost nepostrádá Temná hmota jistou dávku humoru, který se projevuje třeba v Adamově snaze uniknout taxikáři, kterého mu Ruth objednala, aby ho odvezl na letiště, vždyť jí přece řekl, že na Díkůvzdání musí do Washingtonu.

Příběh Adama a Evy by se mohl zdál naprosto banální a ničím nový. Pouhá love story odehrávající se mezi ženatým izraelským diplomatem žijícím v New Yorku a mladičkou doktorandkou Hebrejské univerzity v Jeruzalémě. Není.