Textovou stránku publikace, netradičně vyhotovené na tvrdém papíru s vazbou do spirály, pečlivě připravil editor Radim Kopáč. Hiršalův skicák zahrnuje přes třicet básnických textů z desítky Hiršalových publikací pro děti, vydaných od 40. let do 60. let 20. století. Poprvé se zde v knižní podobě představují i básně tištěné na rub pohlednic Slávy Šochla z roku 1963. Kopáč nevybírá texty tak, aby představil Josefa Hiršala (1920-2003) coby básníka obracejícího se k dětským čtenářům v reprezentativním průřezu. Titul Hiršalův skicák avizuje jistou „nehotovost“ knihy, která je předkládána jako náčrtník, záznamník pro vynořující se nápady, blok určený k dalšímu dotváření. Vstupní čtyřverší Petra Nikla, který knížku „předkreslil“, povzbuzuje zakončením „můžeš kreslit, můžeš psát, bude ze mne unikát!“ dětského adresáta k vlastní tvořivé aktivitě. Kniha je originálně řešena tak, že kontury Niklových ilustrací a volné bílé plošky na podkladu v pastelových barvách skýtají dostatečný prostor pro výtvarný, případně i literární projev recipienta.

Hiršalovy texty jsou hravé, humorné, ale jejich pointy neslouží výhradně k pobavení. Hiršalova dětská poezie se vyznačuje tím, že poskytuje řadu aktivizačních impulzů, ať už na poli jazykové hry, vedoucí ke zpřesnění představy jazyka coby znakového systému, či v prostoru sémantickém. Do výboru jsou zahrnuty i texty, v nichž básník směruje dětskou pozornost ke zdánlivým samozřejmostem, provázejícím náš každodenní život (například U truhláře, Písařka). Z některých, jež v době svého vzniku vypovídaly o běžných reáliích, na nás dnes dýchne nostalgie – stejná, s jakou Hiršal konstatuje, že „Forman koně popohání už jen v knížkách pro děti“. Hiršala, kterého si dnes spojujeme v oblasti dětské literatury spíše s jazykovým experimentátorstvím, ukazuje editor současným čtenářům i jako básníka obráceného k realitě všedního dne, k poetizaci řemesel i obyčejných předmětů. Hiršal zde navazoval na básnickou linii, utvářenou od 40. let minulého století například Františkem Hrubínem či Ivanem Blatným.

Doslov Bohumily Grögerové připomíná, že Hiršal nalezl v tvorbě pro děti hájemství, do něhož se uchyloval zejména v letech komunistické diktatury. Grögerová zdůrazňuje především aspekt hravosti v Hiršalově dětské poezii, editor však pro výbor zvolil spíše poezii ukotvenou jednoduchým, věcným, srozumitelným básnickým jazykem. Největší prostor získaly básně se zvířecí tematikou, které jsou také nejvděčnější pro ilustrační ztvárnění. Niklovy výtvarné hrátky zdatně sekundují Hiršalovým básnickým nápadům. Nikl v roli ilustrátora nenechává svoji faunu fantaskně přebujet jako ve vlastních autorských knížkách, ale respektuje Hiršalovu střídmou poetiku. I přesto jeho „domalovánky“ srší nápady a nabízejí další asociace a interpretace v souvislosti s texty (například v básni Sekáč se představa sekáče, kráčejícího ranní loukou, rozšiřuje a zároveň konkretizuje v obrazu dlouhonohého čápa s ostrým zobákem v podobě kosy).

Hiršalův skicák má všechny předpoklady stát se jedním z důležitých průvodců na cestě dětských čtenářů k poezii, neboť ji dětem přibližuje vzácnou nabídkou spoluúčasti na procesu tvorby.