Kęstutis Navakas (nar. 1964) je doma v Litvě známý především jako plodný básník, jemuž se za poezii dostalo mnoho různých ocenění včetně toho nejvýznamnějšího – Národní ceny kultury a umění (2006). V posledních letech o sobě často dává vědět i jako esejista. Eseje publikované v kulturních týdenících sebral do dvou knih: Gero gyvenimo kronikos (Kronika dobrého života), 2005 a Du lagaminai sniego (Dva kufry sněhu), 2008. Novější kniha esejů byla dokonce v Litvě národním hlasováním zvolena Knihou roku pro dospělé. Dva kufry sněhu byl původně název textu, jejž autor nakonec z výběru vyřadil, ale podle jeho slov se stal metaforou, která eseje ve sbírce spojuje. „Má vyjadřovat všechno to krásné, co v sobě nosíme a co zároveň pomalu, nepozorovaně ztrácíme: čas, mládí, talent, lásku, druhé lidi, život. Všechno to, co je příliš křehké a co někdy ani nestihneme zapsat,“ píše Navakas na obálce knihy. Tamtéž přidal i svůj vlastní medailon:

„Narodil jsem se v šedesátém čtvrtém, vyrůstal jsem v malém městečku v Aukštaitsku¹ , a když mně bylo osm, jednou provždy jsem se přestěhoval do Kaunasu. Bylo to právě toho jara, kdy se upálil Kalanta²  . Sedmdesátá léta však nemám spojená s ním ani se sovětským systémem, který tehdy vystrkoval drápy, nýbrž s vinylovými deskami, které si několik vyvolených potají vyměňovalo o přestávkách ve škole. Z vinylu bylo asi i mé srdce, protože ta hudba se do něho hluboko vepsala.
V osmdesátých letech, místo abych někde studoval, jsem vysedával v podkroví domu ve čtvrti Žaliakalnis a četl jsem. Na konci desetiletí vyšla má první sbírka poezie.
Devadesátá léta byla věnována bohémskému životu, kterému jsem se plně oddával. Otevřel jsem si i svoje knihkupectví, ale chápal jsem to jako jedno z mnoha dobrodružství té bláznivé doby. Na začátku nového tisíciletí jsem dvě sezony pracoval v Litevské televizi, kde jsem představoval nové knihy a jejich autory. Touha někde pracovat mě potom definitivně opustila. Bylo to správné rozhodnutí, protože jakmile jsem nechal práce, začal jsem vydávat knihy (tato je už sedmá) a dostal za ně různé druhy cen včetně té Národní.
Vinylové desky sbírám stále a nejcennější jsou pro mě ty, které se kdysi blýskaly při černých obchodech o přestávkách ve škole.“

Kęstutis Navakas přijal pozvání občanského sdružení Skandinávský dům a dne 23. října 2009 se zúčastnil Festivalu pobaltské literatury a filmu Baltfest 2009 v pražské Městské knihovně. Skandinávský dům při této příležitosti vydal sborník literárních textů Baltskou cestou, kde je autor zastoupen překlady pěti esejů z knihy Du lagaminai sniego (Dva kufry sněhu). V programu autorského čtení zazněl esej Aš turėjau Tave Tau nežinant (Měl jsem Tě a Tys to nevěděla), jehož překlad ve scénickém čtení skvěle podal herec Buranteatru Petr Tlustý. O několik dní později Navakas účinkoval na literárním večeru v brněnském Café Kaunas, kde kromě jiných ukázek představil svou črtu z letní cesty po českých a moravských městech Ve vlasti souhlásek.

Současné litevské produkce tohoto žánru si ve stati Novodobá litevská esejistika (PLAV, 9/2008) všiml lituanista Vaidas Šeferis, který mj. cituje charakteristiku esejistiky, kterou podala literární vědkyně Elena Baliulytė: „Především je to duch volného subjektivismu, nová vize světa – osobitější a intimnější. Je to nádech autenticity, biografismu, intelektuální, hravý a elegantní sloh. Obecně bychom mohli říci, že díky esejistice se literatura vysvobodila z žánrových omezení, přiblížila se realitě, běžnému životu. Na druhou stranu „poetika“ eseje (jeho obliba intertextu, asociativní přemýšlení, eliptický styl) klade na čtenáře vysoké intelektuální nároky.“
V tomtéž čísle PLAVu najdeme jak poznámky Vaidase Šeferise k současným vývojovým tendencím v litevské literatuře (Litevci literatuře věří), tak četné ukázky nejnovějších literárních překladů. Ty jsou společně se sborníkem Baltskou cestou a románem Jurgy Ivanauskaitė Čarodějnice a déšť, jedinými vydanými překlady litevské prózy do češtiny od r. 1990.

Navakas se netají velkým zájmem o německy psanou poezii, kterou také překládá, v tomto kontextu je pak pochopitelný i jeho kladný vztah či obdiv, který chová k habsburské monarchii, coby určitému ztělesnění pojmu Střední Evropa. Je si velmi dobře vědom všech souvislostí literárních i neliterárních – historicko-společenských, které spojují Litvu s naším kulturním prostorem. Neúnavně glosuje společenské dění ve své zemi a ještě spíše ve „svém“ Kaunasu, druhém největším městě Litvy, s nímž je pevně svázán. Žije zde a tvoří i za situace, kdy roli kulturní metropole nejen tříapůlmilionové Litvy, ale i roli kulturního centra litevského jazyka vůbec hraje hlavní město Vilnius.

Jakoby bezděky se Navakas v textu o cestě po Česku zmiňuje o svém starším kolegovi, literárním vědci, básníku, esejistovi a překladateli Tomu Venclovovi. Než se Tomas Venclova (nar. 1937) stal profesorem na Yale University, byl v r. 1977 přinucen k emigraci z tehdy sovětské Litvy. Byl vypovězen z Vilniusu, z města, které pro něho bylo a stále je nejdůležitějším místem na světě. To dokazuje ve svých četných esejích a přednáškách na téma Vilniusu, města mnoha národností, jazyků a náboženství, svého druhu nejzazší výspy Střední Evropy v širším smyslu. Nejzářnějším příkladem jeho literárněhistorické erudice co se Vilniusu týče, je jeho dvousetstránková kniha-esej Vilnius – město v Evropě, kterou napsal pro německý Suhrkamp a vydal tamtéž v německém překladu v r. 2006. Později vyšly také překlady do polštiny, maďarštiny a angličtiny. Český překlad teprve vzniká a je téměř jisté, že i v tomto textu český čtenář nalezne nejen těsné sepětí autora se svým městem, ale především mnohé, u nás všeobecně neznámé souvislosti mezi Litvou a českými zeměmi.

1. východní část Litvy – pozn. I.V. ^zpět
2. Romas Kalanta byl litevský student, který se upálil v Kaunasu v r. 1972. Více o něm viz časopis Na východ, roč. 2009, č. 1– pozn. I.V. ^zpět

Kęstutis Navakas (nar. 1964) – dílo:
básnické sbírky:
Krintantis turi sparnus (Padající má křídla) 1988,
Pargriautas barokas (Převržené baroko) 1996,
Žaidimas gražiais paviršiais (Hra s krásnou obálkou) 2003,
Atspėtos fleitos (Uhodnuté flétny) 2006,
Stalo sidabras (Stříbrný servis) 2007,

kniha básní a krátkých textů Iš gyvenimo garstyčių bei krienų (Z hořčice a křenu života) 2007

knihy esejů:
Gero gyvenimo kronikos (Kronika dobrého života) 2005,
Du lagaminai sniego (Dva kufry sněhu) 2008