Po dlouhé době vychází v češtině překlad litevského románu, jehož téma však jde výrazně za hranice této pobaltské země. Dvě linie příběhu, z nichž jedna se odehrává v Číně 18. století a druhá v současnosti, zobrazují neobvyklým způsobem dialog a napětí mezi těmito rozdílnými kulturami, jež se snaží vzájemně pochopit, inspirovat a přiblížit již stovky let.
IV
Igor Vítek
(1973) dokončuje studium baltistiky se specializací na litevštinu na FF MU, pracuje jako překladatel na volné noze. Zabývá se litevskou literaturou a jejími překlady. Příležitostně se podílí na organizaci kulturních akcí spojených s Litvou.
Po smrti Czesława Miłosze se ozvali někteří jeho odpůrci a prohlašovali, že vlastně nebyl ani dost katolík a ani dost Polák, či že snad byl přímo antikatolík a antipolák. Nebyly to první útoky proti němu, neboť už v 50. letech hrála na podobnou notu komunistická propaganda.
Miłosz nejednou upozorňoval, že sám sebe považuje za Litevce, avšak nikoliv v běžném smyslu chápání pojmu národnost, který se vymezuje především jazykem. Říkal, že je poslední občan Litevského velkoknížectví. Z území Velkoknížectví pocházeli jak známo také Kościuszko, Mickiewicz a Piłsudski. Ti všichni často sami sebe nazývali Litevci a nazývali je tak i jiní. Někteří z nich měli i baltské kořeny a současně to byli Poláci, kteří patřili k polské kultuře a polskému jazyku.
Litevský básník, literární vědec, esejista a překladatel Tomas Venclova se narodil roku 1937 v Klaipėdě. Vyrůstal ve Vilniusu, kde též studoval litevskou filologii. Jeho tvorba zasahuje do několika oblastí – Venclova je erudovaný literární vědec, specialista na ruskou a polskou (a samozřejmě litevskou) literaturu 19. a 20. století, ale i výjimečný básník, který došel širokého uznání, a v neposlední řadě také esejista a komentátor společenského a politického dění.
První české představení litevského básníka Tomase Venclovy.
Kruhová ilustrace na kontrastní černobílé obálce a čtvercový formát knížky zaujmou na první pohled. Litevské pohádky přeložila a převyprávěla Věra Kociánová a jejich obrazový doprovod svěřila výtvarníku Vojtěchu Jiráskovi. Oba společně pak knihu vydali. Příběhy například o devíti bratrech, o dvouhlavém koni nebo dvanáctihlavém draku tvoří „dvanáctipohádkovou“ knížku se sedmačtyřiceti černobílými ilustracemi.
Zakladatelem moderního litevského státu je trochu nadneseně myšlen Jonas Basanavičius (1851-1927), litevský lékař a folklorista, který si největší zásluhy vydobyl jako čelný představitel litevského národního obrození.
Když kamarád z Londýna ukazoval hromadu fotek pořízených v kolumbijské džungli, vůbec jsem se nestresoval a neměl komplex z toho, že jsem mohl odpovědět jenom srpnovým Českem, které se mnohým zdá být skoro jako Polsko, ergo – jako Marijampolė.
Kęstutis Navakas (nar. 1964) je doma v Litvě známý především jako plodný básník, jemuž se za poezii dostalo mnoho různých ocenění včetně toho nejvýznamnějšího – Národní ceny kultury a umění (2006).
