Daniel Sada (nar. 1953, Mexicali; zemřel v r. 2011) se narodil v severomexickém městě Mexicali, což ho zařazuje do tzv. severní literatury (literatura del norte). Toto označení volně sdružuje četné spisovatele, jejichž původ či tvorba (často obojí) se vztahuje k severnímu Mexiku, a odkazuje k novému jevu decentralizace současné mexické literatury. Hlavnímu městu Mexiku, tradičnímu centru mexické literární produkce a literárního života, se tak mexický sever nově stává kulturním protipólem. Jinak je ale severní literatura velmi rozmanitá a považovat ji za literární proud je v mnohém ohledu sporné.

Sada vyrůstal obklopen pouštní krajinou, která se opakovaně objevuje i v jeho románech. Začínal jako básník, smysl pro rytmus a básnický jazyk je silně patrný v jeho próze, která je jazykově a stylisticky velmi pečlivě propracovaná. Kombinuje akademickou španělštinu se severomexickým dialektem, jeho próza je prokládána osmislabičnými a jedenáctislabičnými verši. Tematicky čerpá z mexické historie i současnosti. Své romány píše na způsob realistických románů XIX. století. Objevuje se velké množství postav, rozvíjí se několik příběhů. Sám Sada říká, že jeho prózy nejdou s dnešní literární módou, přesto je považován za obnovitele moderního mexického románu. Pro svůj barokní styl bývá Sada srovnáván s Kubáncem Lezamou Limou. Za své vzory považuje Balzaca, ruské klasiky, z novější literatury pak Jamese Joyce či Itala Carla Emilia Gaddu. Je autorem několika povídkových knih a osmi románů, např. Porque parece mentira la verdad nunca se sabe (Protože vypadá jako lež, pravdu se nikdy nedozvíme, 1999), Ritmo delta (Rytmus delty, 2005), Casi nunca (Téměř nikdy, 2008).