V roce 2006 se objevuje první román zajímavé bulharské spisovatelky, režisérky a dramatičky Mileny Fučedžievové Kefer (Cvetovete na malkata Ida; Barvy malé Idy), jenž představuje odlišný způsob psaní v bulharské tradici románové tvorby. Kniha vyšla v nakladatelství Ciela v Sofii, i když vznikala v Americe, kde autorka už dlouho žije. Tento román je jiný jak svým způsobem prezentace času a prostoru, tak situováním hrdinů do těchto kategorií. Svou poetikou je však blízký alegorické románové tradicii, kterou založili na začátku devadesátých let v Bulharsku autoři jako Teodora Dimova, Emilia Dvorjanova a Angel Angelov. Již samotný název knihy uvádí základní ideu románu. Kefer je egyptský hieroglyf, který symbolizuje změnu, transformaci, metamorfózu. Znamená „být“, být ve smyslu opravdu existovat. Bohem tohoto hieroglyfu je Kepri a jeho symbolem Skarabeus. Ve světě románu Kefer není nic konstantního – počínání hrdinů je nepředvídatelné, bizarní, šílené, i když celková konstrukce představuje koncepci světa, která je svým způsobem logická.

Hrdinové většinou ilustrují bloudění proměnlivé a nekonstantní moderní duše. Polina a Daniel Exburg symbolizují konec normálních rodinných vztahů. Oba žijí ve světě svých neuróz a vyčerpaných sexuálních fantazií. Malá Ida zklamaná svými rodiči hledá jejich ekvivalent ve fantaziích. Mluví s Hramem, hrdinou ze své knížky pohádek, který ji všude doprovází, radí jí a žije v jejím uchu. Někdy však také nudí, a pro děvčátko se tak stává zajímavější osobností miláček žen Samael, který láká a svádí, ale zároveň jde o dandyho s homosexuálními sklony. Homosexualita je obrazem-out (Diana Fuss) normální lidské sexuality. Bez něj nelze celkový obraz lidské sexuality podat. Samael není hlavním hrdinou románu, stojí však při rozuzlení všech důležitých dějových epizod. Závěrečná scéna představuje vrchol tragické katarze. Matka Polina chce ostříhat své spící dcerce její kučeravé vlasy. Malá Ida se vzbudí a zavraždí svou matku-čarodějnici týmiž nůžkami, kterými chtěla předtím ona ostříhat její vlasy, a tak jí odejmout sílu...

Zkušenost s filmovou režií umožnila autorce napsat knihu formou scénáře k drahému americkému filmu. Paralelně s linií reálných událostí a hrdinů Idy, Poliny a Daniela se rozvijí linie pohádkových událostí a hrdinů ve vesnici Saint-Même, u které leží Mizející palác, v němž žije král a jeho manželka Alfie. Král není schopen udělat své ženě dítě, a ona se tak stane kořistí diabolického milence Samaela. Všechny tyto šílené a nečekané události v románu nás nutí zamyslet se nad tím, nakolik je normální svět, ve kterém žijeme.

Pro celkovou koncepci díla jsou velice důležité barvy. Často představují symboly duševního stavu hrdinů. Dům Poliny je celý bílý jak nemocnice, bílé je také její oblečení a šaty malé Idy. Symbolizují její šílenství a bizarní chuť žít jako v blázinci.

A opravdu – po četbě románu se čtenář vrací do reality jednak jakoby z pohádky a současně také jakoby z prostředí drahých a svítících reklam v amerických, ale i evropských velkoměstech. Román Kefer Mileny Fučedžievové je čtenářským dobrodružstvím, které stojí za to prožít.