Spisovatel, redaktor a esejista Jan Kjærstad (nar.1953) debutoval v osmdesátých letech a je jedním z představitelů norské postmoderní literatury. Zásadním dílem Jana Kjærstada je trilogie o televizním baviči Jonasi Wergelandovi, která v roce 2001 autorovi vynesla prestižní cenu Severské rady za literaturu.

Titul Znamení k lásce by se zdál na první pohled banální a zaváněl by povrchním milostným románem nebýt oné předložky „k“, která napovídá, že neobyčejnost této lásky tkví ve spojení se znamením - písmem. Hlavní hrdinka a vypravěčka Cecilia v sobě od dětství nosí „neovladatelnou touhu po písmenkách“ vypěstovanou ve strýčkově tiskárně a podněcovanou dědečkovým vyprávěním o starém Egyptě. Cecilia vystudovala grafický design a pracuje v renomované reklamní společnosti v norském hlavním městě. Po dopravní nehodě se zamiluje do svého tajemného zachránce, dá výpověď a rozhodne se jít za svou láskou a svým snem. Chce se stát akrobatem písma a dosáhnout nemožného. Cecilia hledá znamení, které vytváří lásku, písmo, které vytváří lásku.

Záhadný rytíř se jmenuje Arthur, ve dne je pekař a večer vypravěč fascinující příběhy hosty své kavárny. Pekař nasytí Cecilii nejen chlebem, ale i láskou obalenou do tónů cella, na které hraje. Prostoupena milostným citem porovnává Cecilia celé dny jednotlivé fonty, zkracuje nebo rozšiřuje nožičky a příčky, hledá ideální tvar písmen. Jednoho dne Cecilia konečně cítí, že nalezla nový typ písma, nový font, novou formu, která vtiskuje textu nový a hlubší smysl.

Osud zkříží cesty dvou lidí, z nichž jeden hledá dokonalé písmo a druhý dokonalý příběh. Co by to ale bylo za lásku bez nástrah. Opravdu existuje dokonalý příběh nebo dokonalé písmo? Dokáže příběh nebo písmo překonat smrt? Není tím všemocným nástrojem nakonec láska?

Kjærstad slepuje svůj velký příběh lásky z desítek drobných vyprávění. Historie vztahu Cecilie a Atrhura je vyprávěna na přeskáčku, po malých útržcích, mezi které jsou vloženy další a další drobná vyprávění. Mistrné jsou krátké příběhy o jednotlivých písmenech abecedy oddělené od zbytku textu fontem - kurzivou.

Přebujelá symbolika je jediným úskalím románu. Tajemna, mystična, pohádkových a exotických motivů je místy už tolik, že text praská a přibližuje se klišé. Této nebezpečné hranice si je autor bezesporu vědom a balancuje na ní zcela záměrně, i tak ale ono praskání poněkud sráží ambice románu být velkým příběhem o lásce (či písmu), které zvítězí nad smrtí.  

Doufejme, že román Znamení k lásce je předehrou, která nás příjemně naladí, a český čtenář se v budoucnu dočká i překladu Kjærstadovy velké románové trilogie.